Dobří holubi se vracejí

Propuštěný a vyléčený alkoholik Zlámal si stěžuje Lexovi, který se zastavil u něj doma: Nesmím ani na krok- hlídá mě jako válečnýho zločince.

Lexa říká na oslavě u své přítelkyně: Zazpívám vám hymnu svého kamaráda z léčebny, který se pověsil na půdě svého domečku- chtěl aspoň rovně viset, kyž už nemohl rovně stát...

Miloš Lexa: "S knihami je to jako s alkoholem. Nejsou dobré nebo špatné sami o sobě, ale tím co v nás probouzejí."

Miloš Lexa: "Každý člověk má svoji drogu. A nejšťastnější jsou ti, kteří tu svoji nikdy nepotkají."