Dáma ví, kdy přijít

Z mého pohledu výborná inscenace, která nese charakteristický rukopis tvůrčího tandemu Klein-Pecháček. Vícemémě filosofické střetnutí umírajícího lékaře a zloděje, kterého překvapil na své chalupě. Brilantní herecké výkony Eduarda Cupáka a Pavla Zedníčka, kteří jsou velkou část z té víc než hodiny sami na obrazovce. Střetnutí dvou zcela odlišných lidí, kteří dokážou jeden druhému změnit pohled na život. Jak by řekl pan Spock ze Star Treku "FASCINUJÍCÍ".

Inscenační dílo na který bych se bez přemýšlení vypravil i do divadla. Setkání dvou zcela odlišných lidí jak povahově a osudově, tak i v myšlenkách o další své budoucnosti a životní dráze. Vzájemné ovlivnění svého pohledu na věc s přehodnocením veškerých svých myšlenek je vlastně takovým lidským zázrakem, který nedokáže jen tak leckdo. Na tomto příběhu je velice zřejmé, že jeden bez druhého by to vůbec nedokázali. O to víc dokáže chytit za srdce závěr celého příběhu. Pavel Zedníček v roli lumpa sice chvílemi přišel nevěrohodně, ale to je snad jen tou televizní optikou. Eduard Cupák je v tomto případě kapitola sama o sobě. Člověka s nevyléčitelnou nemocí ani nemusel hrát, protože v době natáčení skutečně nemocný byl a snad dokonce i údajně trpěl bolestmi. O to více je jeho výkon nejen naprosto věrohodný, ale s ohledem na zdravotní stav i neskonale udivující. Naštěstí to nebyla role úplně poslední a tak i pro něj byla tato slova více než čarovná. "Trpělivost ta dáma ví kdy přijít, neb nikdy nestalo se by zmeškala svůj čas."

Trpělivost ta dáma ví, kdy přijít, neb nikdy nestalo se, by zmeškala svůj čas... Eduard Cupák v roli nevyléčitelně nemocného stárnoucího lékaře opět dokázal, že je pan herec a i Pavel Zedníček jako jeho protihráč obstál na výbornou. Měl byste se stydět Kruml, že nemáte VUML :-)

Tuhle televizní inscenaci lze doúporučit díky Eduardu Cupákovi, který svým výkonem jinak bqěžnou, nudnou a předvídatelnou inscenaci povyšuje o několik řádů.