Farväl Falkenberg

Žít z nalepování zažloutlých výstřižků vzpomínek vytržených z kontextu nelze věčně, jednou prostě budeš muset čelit výzvě prázdných stránek dychtících po aktualizaci... ale povězte duchovně nemajetnému bratrstvu spadlých kalhot z přešlechtěné generace, že k vytrhaným listům kalendáře existují alternativy, zvlášť poté, co jeho obnažené členy, posilněné halucinogeny, přistihnete při kačácích v místní bystřině... V maloměstské depce protkané vzpomínkami na dětství lze narazit na opravdu působivé pasáže a sugestivní hudbu (zvláště roztěkaná kytara), nešťastně zvolená bezobsažnost vyprávění podpořená jalovostí rozhovorů však působí vyprázdněně, až to duní... a diváka tak vyvrhne do filmové pustiny.