Transylvania

Tony Gatlif se pokouší sdělit nesdělitelné: duši země a lidí, kteří v ní žijí. A i když je to nemožné, těžko se k tomu někdo přiblíží víc, než on. Transylvania je surreálně ponurá, plná syrových emocí, depresí i radosti ze života. Ve srovnání s Exilem, který se mi líbíl moc, je možná až příliš bezútěšná, ale to bude asi samotným prostředím. S nelogičností jednání postav bych si hlavu nelámal. Vím o planetě Transylvania moc málo na to abych si troufal podsouvat jí logiku na jakou jsem já zvyklý.

Na snímky tohoto typu je zřejmě potřeba být nějak zvlášť vyladěn, znát předchozí režisérovy opusy nebo tak něco, protože jinak zíráte na cosi, co nedává valného smyslu. Základní zápletka je samozřejmě srozumitelná - mladá žena hledá svého milého, ale psychedelické kulisy, v nichž se příběh odehrává, nejsou stravitelné pro každého. V nepoučených západních divácích určitě budí film dojem, že Rumunsko je tajemná, pohansky zaostalá země, kde je všechno možné. Trochu to připomíná Jakubiskovy "podivnosti" - symboliku, kterou místy chápe jen sám autor a mystično divokého Východu. Takže vlastně neodsuzuji něco, čemu nerozumím.