Země se chvěje

Pro svůj druhý celovečerní film Země se chvěje se režisér Luchino Visconti nechal inspirovat veristickým románem Dům u mišpule spisovatele Giovanniho Vergy. Oproti knižní předloze přesunul příběh sicilských rybářů z 19. století do tehdejší poválečné Itálie, kterou chtěl ukázat v opozici k mainstreamovému proudu kašírovaných salonních filmů v co nejautentičtějším světle. Proto v roce 1947 odjel do malé rybářské vesnice Aci Trezza na Sicílii, kde půl roku natáčel s místními obyvateli a dokumentoval jejich každodenní starosti. Snažil se co nejdůsledněji držet principů neorealismu, dle svých slov šel při natáčení tohoto snímku až na hranici této metody. Pracoval bez přesně daného scénáře výhradně s neherci, které nechal volně odříkávat dialogy. I přes značné finanční nesnáze provázející celé natáčení vznikl emocionálně silný, marxisticky laděný příběh o drsném životě rybářské rodiny Valastrových. Její členové navzdory všudypřítomné chudobě nepřestávají snít o lepší, zajištěné budoucnosti. Kvůli tomuto snu se nejstarší ze synů, Ntoni, vzbouří proti místním obchodníkům, kteří rybáře okrádají o už tak mizivý výdělek z moře. Pokusí se osamostatnit, a to i za cenu zastavení rodinného domu, díky čemuž získá finance do začátku vlastního podnikání. Proti jeho revoltě se však kromě obchodníků postaví i zbytek vesnice, a když během riskantního lovu na rozbouřeném moři přijde o člun, sen o lepším životě se nenávratně hroutí. Rodina přichází o střechu nad hlavou a Ntoni je nucen vrátit se zpět do syndikátu překupníků. Po svém uvedení do kin byl tento syrový epos o lidské bídě oceněn na filmovém festivalu v Benátkách, nicméně špatná distribuce i postavy mluvící v sicilském dialektu, kterému běžný Ital nerozuměl, měly za následek mizivé zisky z kin. Komerční neúspěch tohoto filmu tak zapříčinil, že Visconti nemohl realizovat další dva díly z původně plánované trilogie. Jan Šulc Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016