Poslední královna

Jistě nelze tvrdit, že by česká dramatická tvorba posledních let vytvořila množství skutečně plnokrevných dramat, která by způsobila nekonečné fronty před divadelními pokladnami a na plakátech vykouzlila ono pro dramatika tak sladce znějící slůvko „vyprodáno“. Je proto pochopitelné, že ani televizní dramatické vysílání nemělo a nemá podobných děl nadbytek. Po pravdě řečeno, s větším zájmem jsme si zvykli usedat před obrazovky k inscenacím z bratislavské tvůrčí dílny. Je potěšitelné – a zavazující – můžeme-li konstatovat určité vyrovnávání dvou produkcí. Zatímco v bratislavských inscenacích se někdy projevuje jistá stagnace, pražské vysílání vyprodukovalo v poslední době hned několik zajímavých inscenací, které jako by naznačovaly blýskání na časy. Lze k nim jistě počítat i cyklus historických dramat z českých dějin, především pak POSLEDNÍ KRÁLOVNU Eva Pleskotová v režijním zpracování Zdeněk Kubeček. Nezamýšlejme se teď nad přesnou historickou pravdivostí a přesností, o kterou v historickém dramatu konečně nikdy nejde v první řadě. Spíš je důležité, uvěříme-li autorovým postavám, mají-li svou vnitřní přesvědčivost a dramatičnost, jsou-li napsány živě a plasticky, prostě se vším, co z historického materiálu dělá drama. V případě Poslední královny lze bez rozpaků říci ano: Eva Pleskotová, režiséru Zdeněk Kubeček, stejně jako hlavním postavám – Přemyslovně Jana Andresíková, která svou obtížnou roli zvládla téměř mistrovsky (mimochodem proč ji na obrazovce vídáme tak málo?), Marie Drahokoupilová v úloze Rejčky, Jaromír Hanzlík i Václav Neužil ve „vladařských polohách“ i většině ostatních – se dílo podařilo. Jediné, co mu snad lze vytknout je, že autorka při pečlivém sledování osudů všech svých postav a zřejmě i v záplavě bohatého historicko-dramatického materiálu, vytvořila ne jeden, ale hned několik vrcholů a tedy i několik „konců“. Celkovému vyznění to však naštěstí příliš neublížilo. Vzniklo dílo, které by jistě s úspěchem obstálo i v živém kontaktu s divákem, na prknech jeviště – opravdu české historické drama hodné toho jména. Divákům televize, kteří zatím ještě nemohou sledovat II. program, bude hra i na I. programu jistě vítána. [hp] [i]Opravdové drama[/i]. Květy. 1975, č. 18, roč. 25, str. 56. [upraveno]