Dodeskaden

Akira Kurosawa byl známý jako režisér despota, přesto z mnoha jeho děl čiší hluboká lidskost a soucítění. Tento film k nim rozhodně patří, navzdory tomu, že je zasazen do drsného prostředí slumu a tragikomicky vypráví o osudech lidí žijící na okraji společnosti. Dojemné, smutné, tragické ale i úsměvné, komické a barevné. Jeden z nejlepších filmů od AK. Dodatek 5.3.2013 Jak si tak pročítám zdejší komentáře, dospěl jsem k názoru, že by se někteří lidé měli věnovat raději úklidu, než-li vysedávat před televizní obrazovkou :-).

Varování! Vhodné pouze pro fanoušky Kurosawy, Japonců a obdivovatelů jejich mentality. A kdo si navíc libuje v bezpointových příbězích z okraje japonské společnosti - tak ten bude nejspíš chrochtat blahem. Já rozhodně nesplňuji ani jednu z výše uvedených podmínek, proto asi po hodině sledování podivné směsky ztroskotanců mou pozornost několikrát upoutala pavučina v rohu obýváku, a to není dobrý základ k vysokému hodnocení filmu :-(

zabrousil mezi tehdejší soudobou spodinu, která je prakticky absolutním protipólem dávného samurajského světa, aby ztvárnil bizarní, sociálně i lidsky hořce žalující dílo, plné trpkosti a ubíjející nízkosti života, s téměř neviditelnou kapkou krásy hluboko, hluboko skryté pod blátivým povrchem.

Nějakým těžko popsatelným způsobem mi tahle smutná i drsně laskavá příběhová mozaika připomíná Felliniho Amarcord. Krátké výseky ze života několika jedinců i rodin v někdy skoro přízračném prostředí předměstského slumu spojuje snaha vyrovnat se s nepřízní osudu, životními tragédiemi i běžnými starostmi. Metody hrdinů jsou různé, někdo si ve svých představách staví (doslova) vzdušné zámky, někdo svoje bolesti uzavírá do neprostupného mlčení, někdo rezignuje, ale jiní vítězí humorem (muž vychovávající nevlastní děti), vnitřní silou (rytec) nebo jenom prostomyslností ("výměna manželek"). Každý z těch drobných obrázků má svojí vlastní náladu, ale dohromady to ladí a celek je hořký i smířlivý zároveň.