Berlínské spiknutí

Být film natočen tak, jak je v současnosti zvykem, hodnotil bych ho, hlavně zásluhou poněkud překombinovaného příběhu s nedostatkem emočně vypjatých scén, jako slabší. Moje uznání si však získal svou vizuální stránkou, což je v mém hodnocení dosti významná složka, která snímek posunula o něco výše. Černobílá stylizace, do filmů natáčených ve čtyřicátých letech, dokonale vystihuje atmosféru klasických „noirových“ filmů. Celkově soudím, že hlavním cílem byl styl samotný a zbytek posloužil jen jako nezbytný podklad. Svým zpracováním by se dal film zařadit i mezi módní vlnu točení všemožných „poct“.

Bohužel, i opravdu poctivá napodobenina filmů noir, včetně hvězd současného filmového průmyslu, nemůže zachránit snímek s absencí děje. Jediná věc, u které jsem se probírala z letargie, byla absolutně nesedící uniforma George Clooneyho - vypadal, jako když zrovna spěchá na maškarní a v půjčovně neměli jeho velikost. Ani jeho mužné, ostře řezané rysy nevynikaly v černobílé tak, jak se asi předpokládalo.

Clooney, Blanchett, Maguire, Bridges a další, režie Steven Soderbergh a přitom taková nuda! Na začátku tu možná byl dobrý nápad, ale v konečném výsledku z toho vznikl jen dosti nepovedený experiment. Škoda.

Ve srování s tím na co jsem zvyklý u Soderbegha sem se tímto snímkem docela zklamal, sice má dobrou kameru, skvělé aražmá (černobílá stylizace) a celkove je zváštně natočen ale trpí jaksi patosem, je příliš nesrozumitelný a postupem času začíná nudit, nijak nepřekvapuje - i když asi měl. Příliš mnoho dialogů a monologů které jsou jaksi přeplácané a nějak se mě je prostě nechtělo sledovat. Pořád ale patří mezi nadprůměr díky zvláštnostem které se povedly a který si režisér snímek okořenil.