Marcela

Cyklus časosběrných dokumentů Manželské etudy proběhl obrazovkou České televize v lednu a únoru 2006 a vyvolal nebývalý ohlas. Zejména pátý příběh v pořadí, kdy na konci natáčení tragicky zemřela dcera hlavní hrdinky. Diváci se vzbouřili proti nešťastnému osudu a aktivně vstoupili do děje. Zoufalé matce Marcele začali posílat peníze, volali jí, psali, pomáhali. To je pro režiséra velká výzva. Dokumentaristka Helena Třeštíková pohlíží na Marcelu v nově zpracovaném dokumentu, ve kterém můžete zjistit, co nového se v neobyčejném životě této obyčejné ženy za poslední rok stalo. „Příběh Marcely a jejího exmanžela Jiřího byl už při natáčení v osmdesátých letech dramatický a plný zvratů. Už tehdy vznikla delší verze pro kina nazvaná Z lásky. Pro mě je tedy dovyprávění osudu Marcely pouze logickým vyústěním událostí,“ říká Helena Třeštíková. Intimní příběh ženy začal v roce 1980 na jedné z pražských radnic. Ještě černobílý film sleduje události po dobu šesti let. V roce 1999 vstupujeme znovu do života Marcely, ale natáčení musí být přerušeno těsno poté, co se hlavní hrdinka dozvídá, že její dceru Ivanu srazil vlak. Čtyři měsíce poté, v dubnu 2006, se znovu začíná točit. „Na začátku jsme netušili, co vlastně natočíme. Doufali jsme , že zaznamenáme Marcelino vyrovnávání se s nepřízní osudu, začátek nového života částečné realizovaný díky penězům televizních diváků,“ dodává Helena Třeštíková. Síla reality před kamerou však mnohdy může zaskočit. Dokumentární film Marcela je pohledem do života zcela obyčejných lidí v Čechách na přelomu dvou historických epoch – končícího socialismu a nastupujícího kapitalismu. Je to experiment, ve kterém se tvůrci dokumentu pokusili pracovat s příběhem, na jaký jsme běžně zvyklí u hraných filmů. Co s námi však dělá obraz takto zachycené autentické reality života? Tento film je také pokusem o rozšiřování hranic kinematografie, hledání jejích nových možností a výrazových prostředků.