Křižovatka smrti 3: Tentokráte v Paříži

Film rozhodně nemá na podle mě nejlepší díl série č. 2. Chan si prostě nemůže s boji vyhrát tak jako v Hongkongských filmech; humor obstarává spíš Tucker, ale někdy hraničí s absurdností - Carterovo sebevědomí, tanec na křižovatce na začátku, nadávání zajatému - je na hranici únosné logiky příběhu a trapnosti. Hlavně díky stále ještě slušné akci se film drží těsně nad průměrem.

V podstatě pořád totéž dokola, uřvaný černoch a spousta akce. Místy jsem se už dost nudil, takže hodnotím v nižší hladině, ale musím přidat dvacet za konec na Eiffelovce.     

Do třetice všeho dobrého, Cartera a Li si to nemohli odpustit a museli nás navštívit znovu, já osobně s tím nemám nejmenší problém. Třetí díl byl možná zbytečný, ale však to znáte, když to jde, tak proč přestávat, i když jak se říká v nejlepším se má přestat. Třetí díl jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít už jen díky tomu, že jsem skalním fanouškem téhle dvojce, ale také proto, že se příběh odehrává v mé milované Paříži. Na celé téhle sérii můžu ocenit to, že režisér Brett Ratner vydržel u všech třech dílů, to se zase tak často nestává. Ve filmu je několik nezapomenutelných scén jako třeba scéna na letišti s Romanem Polanskim, vystupování v kabaretu či dohadování se s taxikářem. Každý díl je zajímavý něčím jiným a ani jeden z dílů nebyl k zahození.

Třetí volné pokračování osudů losangeleského detektiva Cartera a čínského inspektora Lee se drží stejné dějové linky. Opět se spojí, aby vyřešili velký mezinárodní případ, tentokrát v Paříži. Typickou smůlou veškerých třetích dílů je to, že již nepřinášejí nic nového a vše předkládané je už prostě okoukané. A to platí i pro tentokrát. Předvídatelný děj, který už není tak zábavný. Tempo sice plynulejší, ale také bohužel už bez fenomenálních akčních scén a kaskadérských kousků. Snímek není nepovedený, ale už to prostě nějak není ono.