(Ne)lidský kšeft

Skvělé téma.Příšerně natočeno.Realita je,myslím,mnohem tvrdší.Celé to vyšumělo jaksi do vytracena.Tohle měl být syrový nezapomenutelný film,kde člověku nad tímto zvěrstvem stává husí kůže.Promarněná šance na skvěle natočené téma,které nikoho nenechává chladným.Snímek připomínal spíše špatný výlet dodávkou se šťastným koncem.

Docela působivé drama o tom, co dokáží ti takzvaní lidé. Zároveň však také o tom, co dokáží lidé se srdcem na správném místě. Já vím, je to jenom klišé, ovšem příběh v tomto případě nehraje až tak podstatnou roli. I když tím rozhodně nechci tvrdit, že by byl špatný, jenom to jeho zakončení je ve světle předchozích drsných scén až příliš filmový. Na druhou stranu - hnusu vidíme kolem sebe všichni denně dost a dost takže ten optimistický závěr neberu jako zápor. Vždyť ty povinné věty na konci mě docela drsně vrátily zpátky do reality. A ta není pěkná. Přesto je hlavní devizou snímku atmosféra, pochopitelně gradující hlavně při záběrech na nebohou Adrianu a její souputnice. Syrovost atmosféry přitom nespočívá ani tak v tom, že bychom přímo před sebou pozorovali zvířecké scény plné násilí. Naopak, kamera spíše uhýbá a zbytek dokresluje zvuk. Pro dobro věci. Nejsilnějším momentem je vedle onoho "skoku" asi parking na opravdu zajímavém místě kdež se odehrávají opravdu ošklivé věci. Ještě že tam měli to chytře uzpůsobený pole. Prasáci...Jinak vedle nešťastný cesty do Ameriky v podání mladičké Adriany sledujeme i putování jejího bratra po jejích stopách. Tady už je sem-tam něco špatně. Nejhorší je asi skutečnost, že Jorgeho cesta je postavena na neuvěřitelným množství náhod, díky nimž neztrácí stopu svojí sestřičky a pak to působí, že ty její modlitby k Panence Marii mají opravdu nadpřirozenou účinnost. Naopak pochválit musím jisté odlehčení ve špičkování mezi Jorgem a policistou Rayem. Všechno to pomalu směřuje k happyendu a tady musím přeci jenom jednu věc vyzdvihnout - podle Rayova vyprávění o své minulosti se rýsuje sice nepravděpodobná, leč né neskutečná možnost, že se mu minulost tak trošku vrátila. Podle několika pohledů "z očí do očí" soudím, že to není jen tak bezdůvodné. Obsazení se povedlo na jedničku. Zaujala mě obzvláště Alicja Bachleda. Na tuhle holku si musím dát pozor.

Filmy na téma prodej s bílým masem mají společné jedno - jsou podle skutečné události, jelikož se takové věci ve světě bohužel stále dějí a jsou reálně natočené. Umocní ve vás pocit naštvání a lítosti. Smutná podívaná. Alicja Bachleda je pro mne herecky úžasný talent.