Labyrint

Kecy, kecy, kecy. A nikam nevedou. K ničemu nesměřují. Nemají ani cíl, ani myšlenku. Lucka bloncá od ničeho k ničemu a furt se nic neděje. A když konečně začne, tedy dole v podzemí, už mi byly osudy hlavních hrdinů naprosto lhostejné. Oceňuji tedy jen překvapení v závěru, ale jinak jde to podprůměrný snímek. Ani Lucka to nezachránila.

...ano, Via Lucis neboli Cesta světla. Milovníci mysteriózních příběhů zcela jistě zapátrají v paměti a říkají si: "Kde jsem jen tohle již slyšel?" Správně. Před pár lety proběhl českými kiny a následně v upravené podobě jako televizní seriál i mysticky pojatý příběh pro děti "Maharal. Tajemství talismanu." V "Labyrintu" se do pražského podzemí, tajů hebrejských spisů a znaků, vracíme znovu. Tentokrát jde o film pro dospělé, tvůrci zvolili formu příběhu o poznání drsnější a tvrdší, přesto základní tématika zůstává – amatérští badatelé ovlivnění historií rudolfínské Prahy chtějí přijít na kloub tajemství ukryté ve sklepě starého činžáku. Avšak souvisí ono tajemství až tak s dobou právě Rudolfa II.? Na tuto otázku se snaží ve snímku „Labyrint“ odpovědět tým mladých lidí v čele s intelektuálně založenou Renátou, v civilu nenápadnou operátorkou firmy Alza, v soukromí dravou amatérskou vědkyní, jíž záhadná zmizení sousedů a přátel nedají spát. Jak již bylo zmíněno v jednom z předchozích komentářů – je to starý náhrobní kámen nacházející se na staveništi před domem, který vzbudí Renátinu zvědavost. Tajemná šifra ukazuje na cestu, k níž by tento kámen mohl být vstupním klíčem. Kámen však mizí, za čímž ovšem nestojí tajemné síly, ale zcela obyčejní stavební dělníci budující kanalizaci. K podivné systematice jejich práce by jistě mohl mít výhrady člověk v této oblasti skutečně pracující, nicméně film jest počinek umělecký a v únosné míře si nějakou tu vadu na kráse dovoliti může. Všimli jste si např. Renátina účesu? Trvalo to velmi dlouho, nežli byl snímek dokončen do své finální podoby. Lucie Vondráčková má občas sežehlené vlasy s přísnou rovnou ofinou a tzv. „sesekané“ kolem krku, v dalším záběru již nad jejím čelem vlaje nadýchaná vlna a přísně sestříhané vlasy jsou podtočené do lokýnek. Podobný účes ještě v maličko delším provedení měla dnes již mladá paní Lucie při svém sňatku s hokejistou Plekancem v létě 2011, tudíž je velmi pravděpodobné, že natáčení začínalo s kratšími vlasy, které se později přirozeným růstem prodloužily. Tato skutečnost nijak neovlivňuje mé celkové hodnocení, uvádím jen jako zajímavost. Moje výtka by byla snad jen ke kameře. Ta působí zmatečně a trhaně, rozmazaných záběrů, majících navozovat jakousi „psycho“ atmosféru, je až příliš a méně je přece jen někdy více. Hudební podbarvení mohlo být dynamičtější, rovněž jakési vracení se na konci filmu jakoby na jeho začátek považuji za zbytečné. K ději samotnému nechci mnoho prozrazovat. Základní linie je nastíněna v oficiálním popisu, samotné rozuzlení příběhu asi ne každý pochopí, i když lze vytušit hlavního škůdce. Ale proč škůdce jedná tak, jak jedná? Inu, ono je třeba nad tím trošku zapřemýšlet. Nenápadná zmínka mezi řečí řekněme v první čtvrtině filmu se dá dát krásně do kontextu s řekněme psaným detailem v poslední fázi filmu. Více prozrazovat nebudu. Nebylo by to fér vůči potencionálním divákům, nicméně – zajímá-li kohokoliv můj vlastní pohled a pochopení pointy příběhu, ráda zodpovím v soukromé zprávě. Samotným závěrem chci říct, že pokud sponzorské dary budou věnovány na natočení podobných filmů s absencí jakékoliv politiky, ráda tento záměr podporuji. Film „Labyrint“ i přes své drobné nedostatky, lze bez nadsázky přiřadit k tomu lepšímu, co v našem prostředí vzniklo v novém tisíciletí.

zajímavý a pro českou kinematografii i netradiční námět nabízí film Labyrint, ale již od prvopočátku naráží na slabý scénář, což se odráží na nepříliš věrohodných hereckých výkonech. slabé režijní vedení u labyrintu navíc dokresluje v první polovině naprostá absence rytmu či určitě dějové nelogičnosti ve výstavbě celku. labyrint postrádá k velké škodě i neustálé napětí, které by tento typ snímků měl mít, protože to se dostavuje jen místy a trestuhodné je i de facto zatajení motivu vraždící kiary. přes všechny uvedené výtky si labyrint již od natáčení kladl poměrně vysoké nároky, což je nutné přičíst k dobru stejně jako fakt, že tvůrci i diváci mohou být ve finále rádi, že samotný vznik filmu jako celku se nakonec podařilo dotáhnout do konce, neboť se musel termín premiéry několikrát přesouvat, respektive dlouhé roky odkládat. a to taky stojí za všimnutí. snímek měl jistě na víc, než je jen zlatá střední cesta v dějinách světového filmu, a i tam jej vlastně notně po labyrintu svých podzemních chodeb dovedlo znojemské podzemí sálající na diváky atmosféru tajemna s vlnami mystery.

Atraktivní téma pro český film. Thriller plný tajemství a odehrávající se podstatnou část v zajímavých kulisách. Jimi jsou zdánlivě nekonečné podzemní chodby staré zástavby hlavního města. V hlavní roli hraje Lucie Vondráčková. Prostředí filmu i hlavní obsazení byly pro mne velice lákavé. Ale. Zde klady filmu pomalu, ale jistě končí. Děj filmu má plno nejen logických chyb, ale celý děj je tak nějak přitažený za vlasy. Za prvé do děje hlavně zasáhnou 4 postavy. Nijak nám nejsou přiblíženy. Zejména u Honzy. Umí hebrejsky, občas tedy luští nějaký ten text, který se objeví na nějakém tom kamenu či stěně chodeb. Vlastně pořádně nevíme, ani čím je Renata, kterou vytvořila Lucie Vondráčková. Pracuje jako operátorka v Alza softu (je jasné, že je to sponzor filmu) a tajemství staré Prahy má asi jako koníčka. Bydlí ve starém činžáku, kde blbne elektřina a cosi se tam ve sklepních prostorech rekonstruuje. Ta rekonstrukce je zajímavá. Tedy je to jen ilustrační rekonstrukce. Motají se tam stavební dělníci a všude je bordel. Sklepy jsou nevyklizeny a je záhada, co se tam vlastně vůbec upravuje. Občas se tam objeví trotl v obleku, který stavební dělníky peskuje. Vůbec netuším, kdo jej hraje. Asi nějaký prominentní sponzor, co se chtěl hýbnout před kamerou (ale opravte mne). Renata nebydlí sama. Má spolubydlící Kiaru, dívku mladší pleti pocházející z Jižní Ameriky. Její dědeček po válce opustil Prahu a odjel právě do Jižní Ameriky. Renata má spousty přátel. Jednoho dne ze sklepení dělníci vytáhnou starý náhrobní kámen plný hebrejských nápisů. Vyhodí jej do kontejneru před barákem. Tyto nápisy si Renata fotí jen mobilním aparátem a v noci. Já nevím, do jaké míry jsou tyto aparáty dobré, ale co já vždy vyfotil mobilem stálo za starou bačkoru. Tedy kvalita obrazu. Renata však disponuje dobrou videokamerou, která je schopna snímat i v noci. Ale proč si ten kámen nevyfotila přes den, kdy je světlo, není jasné. Prostě cesty dalšího pátrání opět vedou do sklepa. Tohoto pátrání se právě účastní 4 osoby. Renata, Honza, Kiera a soused Renaty David. Přitaženost za vlasy se projevuje několika zmizením lidí a vražd. Vůbec není jasné proč k těm úmrtím došlo. Kdo za tím vším vězí se dá v půlce filmu odhadnout. Takže i to překvapení na závěr není překvapením. Celkové hodnocení – atraktivní prostředí, nevěrohodný příběh bez pointy a ač má trochu nahánět strach, tak to se tvůrcům taky nepovedlo.