Druhý tah pěšcem

Tenhle pokus o špionážní krimi se Vítu Olmerovi dvakrát nepovedl. Děj je chaotický a rozháraný, že se ani nechce věřit, že příběh pochází z pera Jaroslava Dietla, po technické stránce je to přinejlepším průměrná podívaná a herecky to taky není žádná detonace, zvlášť když hodně zabrždění zůstali i jinak spolehliví jedinci, včetně představitele hlavní role Karla Heřmánka. Na jedno použití se to snad hodí, ale vracet se k tomu není proč!

Ničemní imperialističtí špióni se snaží přetáhnout naše špičkové odborníky na Západ. Ale naše kontrarozvědka je bdělá a vše v čas odhalí. A hlavní hrdina ještě zahraje pro diváka zajímavou šachovou koncovku. Tak to je bomba! Taková málo akční blbůstka s oblíbenými herci osmdesátých let z pera scénáristy Jaroslava Dietla. Tak to už se zase tak nedivím.

Měl jsem zato, že tenhle nesmysl už nikdy v životě neuvidím... A ejhle, teď to vidím v programu TV Nova... Na kriminální film se tam toho děje dost málo. Spíš se sedí a hlavně kouří, takže přes mraky cigaretového dýmu těžko vidíte, co se to tam děje. Ale celkem nic se neděje, buďte v klidu:-)

O ničem, nebo jsem to opět nepochápal. Jak tam pan Pavelka předvádí brilantní úvahu /21/, tak to jsem skutečně řval smíchy - jízdenka do Tábora, má vztah k Táboru... Ono to možná vcelku vyjde na nějaký závěr, děj, či akci, ale neměl jsem tu nervy na to čumět do konce. Vždyť se tam jenom plácá a pořád blbě. Děkuji, nemusím a nebudu. 171120113000/7622/7649s.u. (Nova)