Drž si šátek, Tatjano

Bude to znít možná divně, ale oceňuji hlavně délku filmu. První část je taková pozvolná, nic se zdánlivě neděje...aby se všechno důležité doodehrálo v poslední destiminutovce.. Já mám tyhle mírně absurdní filmy ráda, finština k tomu...na takový film musíte mít buňky :) samozřejmostí jsou outsideři, kteří tak nějak ne/žijí svůj život a ne/umí ho/se změnit... V podstatě by ani nevadilo, kdyby k tomu nebyly titulky :)

Mám rád filmy Aki Kaurismäkiho a tenhle jen porvrzuje moje mínění. Zase, jako už tolikrát, nám předkládá postavičky ze samého okraje společnosti, vypráví jejich cestovatelský příběh za lepším životem někam do velkého světa, za iluzemi, které se ještě násobí, když člověk prohlédne a očenichá to pozlátko ničeho. Jsou vytrženi ze svých kořenů a zvyků /hlavní hrdina se musí ven doslova probít přes svoji mamku, kterou nedobrovolně uvězní doma ve špajzce/, všední dny plynou jeden jako druhý, téměř statickým tempem. Ospalou náladu dokresluje černobílá kamera.