Duch úlu

Necelých deset let pracuji v Londýně jako filmový kritik pro Variety. Zúčastnil jsem se mnoha mezinárodních festivalů. Je to nádherná, ale také náročná práce: váš pohled na kinematografii se neustále rozšiřuje, je vystaven zkouškám, a na některé vaše oblíbené filmy můžete dokonce změnit názor. Ale moje láska k filmu Duch úlu se od prvního ročníku na univerzitě v Johannesburgu, kdy mi ho můj filmem posedlý učitel španělštiny pustil na VHS, nezměnila. Blyštivé, jantarovým světlem prozářené mistrovské dílo Víctora Ericeho patří mezi nejpoetičtější filmové studie o dětské imaginaci a o tom, jak se vytváří a jak nás naopak navěky formuje. Je to jedna z největších ód na kinematografii a její moc nás, diváky, přitáhnout a pronásledovat podobně jako mladou Anu, jež se změní po filmové projekci Frankensteina. O několik let později jsem Ducha úlu poprvé zhlédl na velkém plátně v londýnské Národní galerii. Poklidné a tajuplné obrazy filmu se mi dostaly ještě více pod kůži. Představit tento film v Karlových Varech je jako sdílet s někým svůj vysněný prostor. Guy Lodge MFF Karlovy Vary 2017