Až do města Aš

Až do města Aš představuje v pravém slova smyslu sociální film, a to v podobě, kterou jsme si zatím v českém kontextu odpírali. Zoufalý příběh mladé slovenské dívky, hledající nejen lepší výdělek v textilní továrně, ale i laskavější osud na západě Čech, je vlastně jak výrazem, tak tématem reversibilním a nepřímým pokračováním známého Seidlova filmu. Debutující režisérka Iveta Grófová překvapuje silou autentického výrazu i (oproti Seidlově filmu) pokorou před zdánlivě naivními představami a situacemi postav. Je to látka, která čerpá ze silné dramaturgie, pečlivého sběru materiálu, ale zároveň smyslu pro přesnou dramatickou stavbu – a právě onen pohyb po hranici mezi autentičností a autorskou fikcí dodává filmu neopakovatelnou emocionalitu i pravdivost. Natočená část filmu nám pak budiž připomínkou, jak je obtížné posuzovat projekt z pouhého textu literárního scénáře, bez kontaktu s autorem a vlastního osobního zaujetí pro téma, protože teprve první ukázky natočeného materiálu odkryly jedinečnost režisérčina vidění. Zdroj: ČT