Dům u hřbitova

Jako dítě jsem v tomto filmu viděl absolutní vrchol hrůzostrašné podívané- krev, kusy těl, mrtvé děti, až tuhla krev v žilách. Dnes samozřejmě místy úsměvný film, ale stále je opředen nostalgií. Tak moc, že mám strach se na něj znovu dívat, abych si nepokazil své stávající a z raného věku pocházející pocity.

Začátek celkem dobrý. Úvodní vraždy celkem solidně nechutný. Pak další vražda. Ale ten konec. Pane bože! Dost mě to zklamalo. Chvilku jsem se u toho i bála (hlavně když se tam objevili ty oči), ale pak to přišlo. Myslela jsem, že konečně uvidím solidní italskou vyvražďovačku o normálním vrahovi, co pobývá ve sklepě. Ale ne. Z předpokládaného vraha se stala zombie, do které jste píchli nožem a nechutně z ní vytekla hnědá tekutina s červama. Fakt otřesný! A ten kluk, kterej přežil si v klidu odkráčel s tou holkou. Už nikdy více!

K dušičkové náladě je tento flák vynikající volbou. Co k tomu více dodat? Po každém shlédnutí si film zamiluju skrz jeho úžasnou atmosféru a nádhernou varhanní hudbu. Pořádně hutné gore scény mistra Giannettiho De Rossiho jsou mimořádnou ozdobou. Konečně jsem si mohl vychutnat remasterovanou verzi. Tenhle snímek je esence Fulciho režie, on byl bůh evropského hororu. Bez debat. Z toho přímo teče jeho láska k pokleslému žánru. Ani tady nesmí chybět záběry na tváře a na oči, nedovedu si bez nich představit žádnej Fulciho biják. A musím uznat, že ten prcek, co zde ztvárnil hlavní roli, dostával pěkně zabrat, scény mordů a běhání mezi mrtvolami musel pak asi těžce rozdýchávat. Miluju Fulciho WTF momenty, zde to byl krvelačný netopýr :). Každopádně tohle je KLASIKA!!

Tento Fulciho film mě hodně zaujal...Jsou tu docela nápadité vraždy a nějaká t atmoška.Skoro nejlepší Fulciho horor...