Princezny

Režisér a scenárista Fernando León de Aranoa (nar. 1968) vypráví ve svém čtvrtém hraném snímku Princezny o přátelství dvou prostitutek. Caye je v Madridu doma, Zulema sem dorazila z Dominikánské republiky a nemá pracovní povolení. Kromě toho, že obě šlapou chodník, mají společné i to, že jejich rodiny nemají ponětí o tom, čím se živí. Divák se nedozví, co je k této profesi přivedlo. Nedůvěřivá a zahořklá Caye pochází ze středostavovské rodiny a jako vzorná dcera pravidelně dochází, byť nerada, na nedělní obědy k ovdovělé matce. Své vydělané peníze šetří na plastickou operaci poprsí. Krásná, dlouhonohá, exoticky vyhlížející Zulema odešla do Španělska za lepším výdělkem. Stýská se jí po malém synovi, často telefonuje domů a posílá tam peníze. I když obě ženy zpočátku stojí proti sobě, protože místní prostitutky nemají levnější přistěhovalkyně jako konkurenci v oblibě, spřátelí se a tento vztah jim pomůže lépe snášet nelehký život. Caye se stává méně drsnou a více otevřenou. – V příběhu rozhodně nejde o sex, nýbrž o pohled „zevnitř“ na nejstarší řemeslo světa a o některé problémy, jež tato profese přináší. Pro Caye je realita nepříjemná. Děsí ji představa, že by po smrti mohl přijít ještě jeden stejný život… - Princezny jsou filmem o ženách. Hodně se tu mluví, prostitutky se scházejí v malém kadeřnictví, kde semelou mezi řečí všechno možné od politiky přes módu, televizní seriály, děti, tržní zákony a mafii až po vyzývavou chůzi Afričanek a jejich kroucení zadkem. Režisér zvolil dokumentární styl vyprávění, jehož kouzlo a síla je z velké části v náznacích, v originálně napsaných úvahách a dialozích protagonistek. Ty jsou podle potřeby filozofické, emocionální, sentimentální, poetické, vtipné či absurdní, pro každou situaci výstižné a občas překvapivé. Třeba když Caye otevřeně řekne muži, se kterým se právě seznámila na ulici, že je kurva. A on to k jejímu překvapení považuje za báječný vtip. -kat-, Filmový přehled 2007/5