Tygr z Ešnapuru

"Tygr z Ešnapuru". Tento německý film se snažil obnovit slávu velkých výpravných filmů a oživit dokonce seriál. Neboť jeho pokračování pod názvem Indický hrob, nedalo na sebe dlouho čekat, neboť i na něj dosud žila vzpomínka ze slavných dob němého filmu. Film "Tygr z Ešnapuru", to je řada mohutných živých obrazů, rozvíjejících se v nádherné rezidenci indického maharadži, na ulicích indického města, v džungli na lovu tygra, při slavnostech u maharadži a na plese v Berlíně a vrcholí v požáru velkého berlínského varieté. Všude se to hemží lidmi, domorodci a Evropany, muži i dámami dvora a salonů i bojovníky, lovci, exotickými zvířaty, jezdí se na obrovských slonech i v přepychových automobilech - zkrátka a dobře, vše je vypočteno na to, aby tu byla pastva pro oči a okázalý rámec, do něhož je vsazen dobrodružný děj. Při něm se divák vůbec neptá po logičnosti a pravděpodobnosti, je prostě spokojen že je unášen jeho napínavostí, dosažené prostředky, při níchž se uplatňuje více rutina než vynalézavost. Středem děje je láska elegantního odvážného dobrodruha, kterého představuje Gustav Diessl, k maharadžově choti Seethe, bývalé tanečnici, její únos a pronásledování. Tanečnici hraje La Jana a její orientální tanec je umělecky nejhodnotnější část filmu. Ve filmu je hodně děje široce rozloženého do tolikero měnivého prostředí, do něhož vstupuje ovšem i mnoho herců a hereček jmen víceméně známých, a neschází zde ani Theo Lingen pro humoristické scény, přičleněné ostatně do děje poněkud násilně a nepatřičně.