Pokoj 1408

Filmy podle Kinga bývají vždy lákavou příležitostí shlédnout něco zajímavého. I tento tvůrce má své silné i slabé příběhy. Příběh Pokoj 1408 je jistě hodně zajímavým námětem. Avšak! Avšak to tu už bylo. Film je snad jakousi poctou některým horrorům natáčeným v prvé polovině osmdesátých let. Tajemné zlo ohrožuje obyvatele domu. Někdy je zlo jen v představách, jindy zhmotnělé. Film Pokoj 1408 je klasickým snímkem pro velká plátna. Též jsem si tedy nenechal ujít příležitost a zašel si do kina. Nelituji toho, ale budu hodně zvažovat to, zda-li bych si film koupil na DVD. Film je lepším průměrem, ale přeci jenom průměrem.

Pokoj 1408 ten si pamatuji moc dobře, jedna k jsem na něm byla v kině a především na podobný film se nedá jen tak zapomenout. Stephen King je hororový génius, to víme snad všichni, ale zfilmovat jeho díla se vždy úplně nevydaří, to se ovšem nedá říct o tomto díle. John Cusack byl skvělá volba, i když ze začátku jsem si tuhle romantickou duši nemohla představit v hororu, bylo fajn zjistit, že jeho herectví sahá i sem. Samuel L. Jackson to už byla jen třešnička na dortu a velmi příjemná a jeho krátká role byla o to lepší. Pokoj 1408 není hororem plný krve a masakrů ba naopak útočí na psychiku člověka, což je daleko horší. Pro mě jeden z nezapomenutelných filmů ke kterým se s velkou chutí ráda vracím.

Nepatřím k fanouškům horrorů a móda "Třináctých pátků", "Helloweenů" a "Sawů" se mi úspěšně vyhýbala. Nenašel jsem tam nikdy nic, čeho bych se měl bát. Dost mi to totiž připomínalo mojí kuchyň, ve které jsem jednou rozbil sklenici kečupu a ten se rozprskl všude. Jediný strach v tu chvíli byl z toho, že nemám žádný jiný dresink a že musím vypadnout dřív, než se moje slečna vrátí zpět. Stephan King je ale jiný. Ani bych tak nenazval jeho tvorbu horrory, jako spíš strašidelnými povídkami. Od dob "Osvícení" nemám rád Jacka Nicolse, ne pro jeho herecké dovednosti, ale proto že se ho bojím. A nerad bych to rozmazával, avšak tak hroznou noc kdy se mi v hlavě honily ty nejpříšernější historky jsem dlouho neměl. To vše jen proto, že jsem si před spaním pustil právě Pokoj 1408. Ráno mi šéf vynadal, abych nechodil tolik chlastat, že jsem strachem nezamhouřil oka mi neuvěřil. Takže chcete-li nějakou fakt strašidelnou podívanou, sice s minimem děje, ale s maximem atmosféry, je Kingova Čtrnáct-set osmička tím pravým...

Spisovatel, který se živí mimo jiném tím, že píše o strašidelných pokojích v hotelích, ve kterých došlo k tragickým událostem, dostane pohlednici, který ho zve do pokoje 1408. Manažér hotelu ho marně přesvědčuje, aby se v pokoji neubytoval, ale marně. Spisovatele, který ke všemu přistupuje s logikou a racionalitou to spíše pobaví. Nejdříve si myslí, že ho ředitel pomocí pití zdrogoval. Tak s tím tedy nějakou dobu operujeme a říkám si, čeho se mám, jako bát? Bludů? Pak tam začínají krystalizovat vzpomínky na mrtvou dcerku. A tedy jeho svědomí, aby to všechno dostalo na frak a nějakých 30. minut před koncem se to vše normálně logicky vysvětlilo, aby to vzápětí bylo posláno zase do splácaniny, která je u mě zbytečně překombinovaná. Nejsem odborník, ale za mě to žádnej horor nebyl, spíš mysteriózní, tam čím víc vám to hlava nebere, tím líp. Trochu mi to připomíná tvorbu Davida Lynche, kde sem také mimo. Ale atmosféru to mělo, občas lekačky, takže ten průměr s hodně odřenejma ušima. Četl jsem i více paralelních konců, to snad, abych byl ještě více zmatený. Nechci spoilerovat, takže jestli si myslíte, že mi něco „zásadního“ uteklo, tak mi klidně napište do pošty, budu jen rád.