Akeelah

... „Znáte ten pocit, kdy ať děláte co děláte nebo ať jdete kam jdete nikam nezapadáte? Nevím jaké slovo pro to použít. Odcizení, odcizenost ... neslučitelnost? Ne, to není přesné. Ale musí pro to být pojmenování, protože já se tak cítím pořád. Jmenuji se Akeelah Andersonová a je mi 11 let.“ Tak začíná film o holčičce s absencemi ve škole, bez disciplíny a nijak oslňujícím prospěchem, která ráda hraje scrabble a ve škole vyniká jen v hláskování. Příběh její cesty na nejprestižnější soutěž ve spellingu. Což je na naše zvyklosti poněkud zvláštní disciplína a domnívám se, že z pohledu diváka (pokud není z řad pyšných rodičů) i poněkud nezáživná. Ale zřejmě za velkou louží je tomu právě naopak, protože nejprve Akeelah věří jen ředitel školy a její trenér a postupně ji na národní soutěž připravuje celá čtvrť a samozřejmě jí fandí a hláskuje s ní každý u televize ... v barech, ve školách, doma. Výborná Keke Palmer v roli děvčátka, které dokáže spelovat spoustu podivných slov o kterých jsem často ani neslyšela (což je ovšem smutné).

Mile natočený snímek o holčičce, která skrze hláskování našla cestu k rodině a především k sobě samotné. Perfektní film na sobotní či nedělní odpoledne, který Vám žarušeně zvedne náladu a pohladí svým nevtíravým kouzlem _peace