Poslední tank

Poměrně dobrý válečný film z konce války se odehrává v roce 1944 v Itálii. Americké vojáky představují italští a španělští herci, což je docela kuriózní. Těchto italských válečných filmů bylo natočeno před čtyřiceti a více lety spousta, což mě dříve docela nedocházelo. Byl to oblíbený žánr, u nás vůbec neuváděný.

je italský snímek poslední tank pokusem o skutečnou historickou rekonstrukci z dějin konce 2. světové války nebo jde jen o fikce a výmysly autorů? ať je již pravda jakákoliv, skutečností je v případě posledního tanku fakt, že italský válečný film, který by se zapsal do dějin světové kinematografie zlatým písmem najdeme pravděpodobně jen ztěží. poslední tank je totiž snímkem neskutečně nudným, nepochopitelným a lehce předvídatelným, bez výrazných hereckých výkonů, čímž si vysloužil místo v dolních patrech nejslabších děl celkového hodnocení. o poslední tank by se snad mohli zajímat jen milovníci nebo znalci dějin 2. světové války, kteří by nám ostatním pak mohli dát i fundovanou odpověď na již na začátku položenou otázku kolem původnosti námětu.

Další italský válečný brak, ktreý i přes svojí skromnou délku nudí k smrti a k tomu mu ještě dopomáhají hrozní herci.

Méně často vídaný válečný film, popisující poslední období II. světové války očima německé osádky tanku. Zoufalý pokus zachránit sebe i tank, kterému velí drsný fašistický plukovník. Pohyb tanku v zemi nikoho, bojové epizody pří střetech s Američany přinášejí zajímavou podívanou pro milovníky válečných filmů.