Jiří Voskovec se v oceňovaném debutu Sidneyho Lumeta představuje v roli jednoho z dvanácti porotců, kteří rozhodují o (ne)vině muže souzeného za otcovraždu. Komorní dílo odehrávající se v sevřeném prostoru soudní budovy akcentuje vnitřní dramata tápajících mužů a morální hodnoty, kterými se řídí.
Slavné filmové drama ze soudní síně vzniklo podle stejnojmenné televizní hry Reginalda Rosea, scenáristy a producenta snímku, a odstartovalo režijní dráhu tehdy dvaatřicetiletého Sidneyho Lumeta. Ten si za svůj debut odvezl Zlatého medvěda z Berlinale a zároveň si za jeho režii vysloužil nominaci na Oscara (film byl nominován i v kategorii nejlepší adaptovaný scénář).
Začátky Lumetovy kariéry jsou spjaté s televizí a jako televizní produkce bylo původně zamýšleno i Dvanáct rozhněvaných mužů, což se podepsalo na jejich stylu a konceptu. Časově sevřené drama o rokování dvanácti porotců v případu otcovraždy se odehrává na jednom místě, v uzavřené soudní místnosti, která neskýtá příliš prostoru pro akci. I přesto však v rozsahu hodiny a půl tvůrci rozehrají drama plné napětí plynoucího z názorové konfrontace jednotlivých členů poroty (porotce číslo 11 ztělesnil Jiří Voskovec ve své pravděpodobně nejznámější americké roli). Rozhodování, které se zpočátku zdá jednoduché a jasné, se záhy ukáže jako velmi nesnadné a zdlouhavé. Jeden z dvanácti přítomných mužů (v podání hvězdného Henryho Fondy) totiž hlasuje proti verdiktu ostatních, čímž rozpoutá vášnivou diskuzi – porota se musí na verdiktu shodnout jednomyslně.
Uzavřený prostor místnosti v soudní budově evokuje svou stísněností klaustrofobní pocity a nemožnost uniknout před důležitým verdiktem, na kterém závisí život souzeného člověka. Filmové dílo tvůrčí dvojice Reginald Rose–Sidney Lumet se v prvé řadě zajímá o napětí mezi porotci a o jejich vlastní vnitřní dramata a rozpory, jejich duševní rozpoložení a morální hodnoty, které vyznávají a kterými se při rozhodování řídí. Z hlediska stylu je Dvanáct rozhněvaných mužů možná statickým „televizním“ dílem, tématem nicméně zůstává nadčasovým počinem, jenž otevírá otázky důležité v každé době.
Jana Bébarová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018
