Sním či bdím?

Moc hezká animace, přesto si myslím, že každý divák tančící domy s chodníky nemusí dát... A co náplň? Až na několik málo podnětů k zamyšlení mám nepříjemný pocit, že se Linklater příliš zahleděl do filosofických úvah, svých filmů, herců, kteří v nich hrají i sám do sebe a netuším, komu tím chce prospět.

Určitě pozoruhodný animovaný film, který mě potěšil hlavně svoji výjimečností a originalitou. Ať už se jedná o zcela netradiční animaci nebo děj, který je poskládán z útržovitých scén. Někdy ono to hluboké filozofování bylo docela zajímavé jindy mě ale taky dost nudilo. Podle mého se jedná o opravdu jedinečný pohled na snový svět člověka.

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film je tak zvláštní až sama zvláštnost hraničí s výjimečností. Doposud jsem nikde neviděl, že by celý scénář byl postavený na filosofických otázkách a teoriích. Náměty k úvahám jsou velice silné. Například - Můžeme si být opravdu jistí tím, co se právě děje? Je sen pouhým snem? Co je skutečná svoboda? Jak můžeme vnímat posvátný okamžik? Existuje vůbec něco, co se aspoň podobá smyslu lidského života? Na tyhle a mnohé další otázky snímek odpoví nebo při nejmenším nastíní, kam by se naše myšlenky měly ubírat. A aby toho nebylo málo, tak k potěše ucha a hloubavé mysli se připojí i potěcha oka. I když musím přiznat, že zpočátku se mi z animace dělalo od žaludku mírně nevolno. Chtěl jsem to přepnout jinam, ale naštěstí jsem to neudělal a rychle si na živelný styl animace zvykl. S poslední scénou mi okamžitě došlo, že to byl od tvůrců záměr. Chtěli tím zdůraznit nerozeznatelnou a neustále se měnící hranici mezi životem a prázdnotou, realitou a snem. A to se jim podařilo naprosto skvěle.

Zajmavej filmek, přesto že jsem některý věci vůbec nepobíral tak mě ten film dostal, hlavně zpracováním které režisér později použil i ve filmu Temný obraz