Smrtelný hřích

[b]Na stupnici čirého zla figuruje krásná, ale chladnokrevná vražedkyně v podání hvězdné Gene Tierneyové na čestném místě hned vedle ďábelského psychopata Hannibala Lectera z Mlčení jehňátek. Z hlediska estetiky obrazu je tento barevný film noir zásluhou kameramana Leona Shamroye zcela výjimečnou záležitostí.[/b] Barevné filmy noir čtyřicátých a první poloviny let padesátých využívaly stejně jako ty černobílé obvyklé charakteristické prvky pro tento subžánr: téma zločinu, fatalismus, znejistěného hrdinu, destruktivní femme fatale či flashback jako základní nástroj narace. Nikoli překvapivě jich však nevzniklo mnoho. Z těch lepších zůstává v povědomí Hitchcockův Provaz (Rope, 1948) či Niagara (1953) s Marilyn Monroe. Kriminální melodrama Smrtelný hřích o krásné ženě, jež se nechce s nikým dělit o svého manžela, mezi nimi dominuje jako divácky velmi úspěšné. A to navzdory tomu, že noirové filmy - třebaže nejvíce rezonovaly duchem doby - nepatřily mezi tak populární žánry jako muzikál či romance. V hodnocení kritiky barva v noirových filmech bývala i přítěží. Zatímco recenze v The New York Times kvůli ní snímek označila za „ještě lacinější, než by mohl být", časopis Variety naopak konstatoval, že „opulence technicolorového zpracování dodala filmu značnou důležitost, které by jinak nemusel dosáhnout". Z hlediska estetiky obrazu je film zásluhou kameramana Leona Shamroye výjimečnou záležitostí. Technicolor přispěním snímků Jih proti Severu (Gone with the Wind, 1939) či Roček (The Yearling, 1946), které využívaly atraktivního zasvětlení postav, nuancované světelné efekty a elegantní kompozice, dosáhl požadované mezizáběrové vyváženosti v tonalitě a kontrastech barev i ve světelnosti obrazu. To vše odpovídalo zavedeným standardům černobílé fotografie. Shamroy patřil mezi odvážné experimentátory, kteří byli fascinováni nevyzkoušenými možnostmi Technicoloru. Případ patologické psychiky ženy, jež je ochotna dopustit se sebevraždy, jen aby završila svou mstu, je příběhem extrémních nálad, specifické atmosféry. Shamroy ji vytváří použitím manýristického svícení, filtrů či oranžových gelů, jimiž dosahuje světelného režimu v obraze, který nutně neodpovídá motivaci zdroje. Směřuje tak k pikturálnímu, malířskému pojetí fotografie, jemuž dává - v rozporu s dosavadními pravidly - větší prostor než ostatním dramatickým nástrojům. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2015