4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Je to film, rumunskej. Ve snímku Vesničko má středisková jakoby rumunská tvorba byla trochu zesměšňována. A není to přitom fér. Film 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny se odehrává přibližně ve stejné době, jako ona zmíněná Vesnička. Není to komedie. Je to drama. Tématem je interupce. V některých státech je různě legislativně řešena. U nás v době předrevoluční bylo možné interupci vykonat, ale dotyční museli k tomu mít pádné důvody a projít ponožujícími procedurami před interupčními komisemi. Nevím, jak to bylo řešené v Rumunsku, ale nechtěné těhotenství zde řeší dvě vysokoškolské studentky. A je to vosajstlich. Dějově to není nijak bohaté. V podstatě film se odehrává v rozmezí jednoho necelého dne, při kterém se stane spousta věcí. Ohrožené je nejen velké kamarádství dvou studentek, ale poznáme, kam až je někdo ochoten zajít pro dosažení cíle v podobě pomoci osobě blízké. Anamaria Marincová zde předvádí herecký víkend hodný Oscara.

Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalismu, těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, o silném přátelství.

Depka až na půdu..., aneb neveselé připomenutí dob temna. Snímek, který musíte sledovat téměř bez vydechnutí a v stupňovaném napětí, obdivovat nevídanou obětavost Otilie a zatínat pěsti nad nehoráznou lehkomyslností Gábiny. Nejhutnější složkou je zde však atmosféra, ponurá, bez hudby - jen s tíživými zvuky socialismu.

Rumunský nový film často až příliš jednoznačně míří za festivalem, zdaleka ne vždy je to však nudná přehlídka intelektuálního artu. V tomhle případě se podařilo spojit obojí dohromady. Od začátku a i ze samotného obsahu vyplývá, že to nebude nic veselého a režisér film natočil způsobem, který dramatickou působivost maximálně podpořil. Realistická, prostá, takřka dokumentaristická kamera, minimum střihů a jednoduchý děj, který zbytečně neodvádí pozornost od hlavního tématu, dělá z filmu zajímavé, přitom koukatelné dílo. Rozhodně ne každý ho ale dokáže přijmout.