Eine Kleine Jazzmusik

Nakonec se asi přikloním k těm, kdož tenhle film řadí do kategorie ztraceného času, ztracených představ o dobrém námětu, scénaři a pod. Nějak moc nakašírované a strojené. Ta doba byla ve skutečnosti dosta nebezpečná, což je jaksi na pozadí tohoto filmu. Takže, když dávám 30%, tak to je o 10% více, než-li dali filmoví znalci tomuto filmu.

Škoda, že televizní zpracování povídky Josefa Škvoreckého nemělo tu správnou protektorátní atmosféru a celkové vyznění je takové nemastné a neslané, včetně postav, které herci příliš neprožívali, snad jen na klasicky slizkého Karla Rodena jako redaktora Vlajky. A tak i dva zásadní momenty, které mají ranit a zasáhnout srdce, vyšumí jaksi do prázdna a míjí se s účinkem. Nejvíc tedy funguje jazzová a swingová hudba, kterou mají hlavní protagonisté příběhu v repertoáru.

Výtečný námět! Jenže rytmus kulhavý, zbytečné ilustrační záběry, nelogické dějové skoky a obsazení evidentních neherců z něj učinily záležitost sledovatelnou snad i pro znalé předlohy jen se sebezapřením. Škoda dobrého námětu pro takové zpracování.

Obyčejný z těžké doby. Když zakážou hrát jazz, blues a podobnou "americkou černošskou" hudbu, pod podmínkou vyhození ze škol, co udělá parta studentů, kteří doteď takovou muziku hráli? Samozřejmě uspořádá tajný koncert. No a nakonec všichni sympatičtí představitelé zemřou. Toť celý film. Kdyby nebyl prokládaný scénami, jak utiskují "chudáka" Adolfka, tak bych hodnotila mnohem záporněji.