Marseille

Berlíňanka Sophie přijíždí opakovaně do Marseille, a přitom poznává nejen francouzský přístav, ale především sama sebe. Režisérka Angela Schanelecová sice vychází ze svých osobních zkušeností, autobiografický film to ale není. Obyčejné dění, které zobrazuje, však zaznamenává s nečekanou hloubkou. Režisérka Angela Schanelecová, která má po svém otci české kořeny (což naznačuje i její příjmení), studovala ve Francii, kde fotografovala ulice měst podobně jako hrdinka jejího snímku Marseille. O autobiografický film však nejde. Autorka sice vychází ze svých osobních zkušeností, s vypravěčskou uměřeností vlastní tomuto typu německého filmu však portrétuje především vztah člověka a prostoru kolem něj. Podobně jako v dramatu Můj pomalý život (2001), i tento snímek dává do kontrastu statické celky s netradičně zblízka nasnímanými dialogy. Mladá berlínská fotografka Sophie, které propůjčila melancholickou tvář Maren Eggertová, přijíždí na léto do Marseille. Kamera sleduje její zcela neturistický a bezcílný kontakt s městem vystavený jen náhodným příležitostem a setkáním. Sophie se poté sice vrátí do Německa, francouzský přístav ji ale znovu přiláká zpět... Snímek Marseille charakterizuje rozvolněná elipsovitá struktura příběhu plného efemérních momentů, krátkých setkání a dojmů. Vše se odvíjí v podmanivém a pomalu plynoucím rytmu. Působivé vyznění filmu podtrhuje i střih Bettiny Böhlerové, dlouholeté spolupracovnice nejen Angely Schanelecové, ale také dalších tvůrců Berlínské školy: Christiana Petzolda nebo Thomase Arslana. Režisérka tímto křehkým, ale zároveň nekompromisním filmem vytvořila - více než kdo jiný z tvůrců Berlínské školy zastoupených v programovém výběru letošní LFŠ - protipól mainstreamové německé kinematografie. Tu v očích světové veřejnosti reprezentují především snímky o druhé světové válce, jakými jsou Pád Třetí říše (Der Untergang, 2004) či Poslední dny Sophie Schollové (Sophie Scholl - Die letzten Tage, 2004), anebo filmy stavějící na dramatické akci a přitažlivém exotickém prostředí - viz drama Bílá Masajka (Die weiße Massai, 2005). Snímek Marseille s nimi - stejně jako další podobně laděné radikální filmy - samozřejmě nemůže soutěžit v divácké návštěvnosti. To mu ale neubírá nic na jeho estetické svébytnosti. Pavel Sladký LFŠ 2015