Ztrácím tě, lásko

Skoro devadesát minut nudy. Od dvojice Boileau Nargejac jsem to stejně čekal, protože to, co jsem od nich zkoušel číst mne nikdy nebavilo a nikdy jsem to nedočetl dokonce. A ten konec? Bóóóóže.  

Ač čistě studiové provedení, má toto psychologické krimi zvláštní a ponurou atmosféru. Velmi tomu napomohla uhrančivě depresivní ústřední píseň, která provází celý film. Přenesení zahraničních předloh na české plátno mi nikterak nevadí, dokonce ani v takovémto papundeklovém hávu typickém pro normalizační tvorbu. Naopak je zajímavé pozorovat, jak si s tím tvůrci poradí. Hlaváčové, Haničincovi i Preissovi role dobře sedly, stejně tak Adamírovi, jehož role komisaře zřejmě o několik let později inspirovala Moskalyka, aby jej obsadil do role policejního rady v Panoptiku Města pražského. Dávám mírný nadprůměr 6 * a 60%.

Díky internetu jsem si připomněl televizní detektivku s vynikající Janou Hlaváčovou. Znám knižní předlohu a toto televizní zpracování mě mile překvapilo. Celá psychologie postav je uvěřitelná, není to jako, ty postavy skutečně ožily. A pak ten vsunutý krásný šanson, nádhera.