Dívka, kterou jsem potkal

Expozice příběhu se odbývá v běžném prostředí. V nevelké předsíňce nevelkého bytu jistého spisovatele více než středního věku. Svobodomyslného muže se závazky, známého spisovatele. Právě přichází. Je zajímavé sledovat, jak nesmyslně si může počínat opilý člověk. Lépe řečeno člověk, který pil. Když se náš muž konečně po velké námaze dostane do koupelny, zazní zvonek. Zabalen do ručníku spěchá otevřít. Vzniklý průvan však zabouchne dveře do koupelny a jediná klika, která dveře zdobila, zůstala uvnitř. Koupelna je hermeticky uzavřena, voda z kohoutku samozřejmě odtéká a ve dveřích garsonky stojí ONA. Dívka, o níž nevíme zhola nic. Náš televizní příběh může začít. Jmenuje se DÍVKA, KTEROU JSEM POTKAL a podle literární předlohy spisovatele NDR Reinera Kerndla jej zdramatizovala Regina Rázlová, která současně přejala i režii díla. Původní televizní inscenaci natočila ve studiu na Kavčích horách na barevný záznam spolu s kameramanem Antonín Kovács. Jediné dvě role obsadila Taťjana Medvecká a Miloš Kopecký. V předsíňce, pokoji, v koupelně a v kuchyni se tedy odehrává celý příběh dvojice lidí, které spojila náhoda. V průběhu děje samozřejmě odkrýváme jejich charaktery a noříme se do jejich životů. Soudíme, kdo z nich je dobrý a kdo horší, kde je poctivost úmyslů a kde jen podvod. Své sympatie přikláníme na jednu či druhou stranu a poměrně jednoduchý děj pro nás může být nejednou inspirací k přemýšlení. Nejen o druhých, ale také o sobě a o době, v níž – stejně jako oba naši hrdinové – žijeme. Neboť příběh dívky, která vstupuje do života našeho muže, je zcela současný. [kop] [i]Dívka, kterou jsem potkal.[/i] Květy. 1982, roč. 32, č. 40, s. 47. [upraveno]