Ztřeštěná

Záhadně mizející mrtvola a podezření z nejapného žertu na úkor policie a tisku - tyto skutečnosti otevírají detektivní pátrání, jemuž dominuje věčný souboj pohlaví, neboť hlavními protagonisty této noirově laděné komedie jsou svéhlavá dívka z vyšší společnosti a poněkud namyšlený novinář. Atraktivní žena s nepopiratelným sex-appealem. Bystrá a pohotová. Přímočará, rozhodná a věcná. Hvězda i všestranná charakterní herečka. Silná osobnost. Barbara Stanwycková představovala díky těmto charakteristikám ideální představitelku jak screwballové komedie, tak i kriminálních dramat filmu noir. Důkazy jsou nabíledni: karetní podvodnice Jane Harringtonová alias lady Eva Sidwichová z komedie The Lady Eve (Lady Eva, 1941) v protikladu k Phyllis Dietrichsonové, cynicky chladné femme fatale z noir dramatu par excellence Pojistka smrti (Double Indemnity, 1944). Stanwycková je živoucím příkladem, nakolik jsou si na první pohled tak rozličné (sub)žánry podobné. Oba byly formovány stejnými společenskými, politickými a ekonomickými vlivy. K jejich utváření přispěly v roce 1934 znovu prosazovaný produkční kodex, probíhající emancipační proměna role ženy a v neposlední řadě začátek 2. světové války. Shodují se v narativních, motivistických i stylistických konvencích: protagonisté jsou na jedné straně dominující žena, na druhé antihrdina muž; zápletky jsou ve své stavbě spletitě komplikované s přítomností vztahových trojúhelníků; využívají motivy osudu, viny či obsese; odehrávají se v urbanistické krajině moderního města a nepostradatelným stylistickým prvkem je jazyková mnohoznačnost v modalitě ironického cynismu. Screwballová komedie s detektivní dějovou linií Ztřeštěná je příkladným, byť ne častým průsečíkem těchto dvou žánrových formací. Pozdě v noci po kostýmním plese individualistická slečna Melsa Mantonová náhodně objeví v opuštěném domě mrtvolu. Dříve než se dostaví nedůvěřivá policie, mrtvola zmizí. Zato se později objeví jiná. Do děje dále vstupují redaktor místního tisku a poručík metropolitní policie, kteří mají spadeno zvláště na rozmarné dívky z lepší společnosti. Jakkoli dnes tento dějový prvek budí dojem fikce, opak je pravda, neboť v průběhu 30. let minulého století byly podobné recese pro společenskou smetánku vítaným zpestřením. Eskapády následného děje, v němž jsou napětí s humorem udržovány v dokonalé rovnováze, se promění v nekonečný řetězec výpadů, podrazů a lstivých léček mezi Melsou a jejím agresivně jednostranným novinářským protivníkem. Celkové noirové ladění velmi výrazně doplňuje obrazové ztvárnění, jež je dílem kameramana Nicholase Musuraky, který vedle Gregga Tolanda nejsilněji ovlivnil vizuální konvence filmu noir. Věroslav Hába, LFŠ 2014