Skafandr a motýl

Film známého režiséra Juliana Schnabela (Než se setmí, Basquiat) se skvělým hereckým výkonem Mathieua Amalrica (Mnichov) a brilantní kamerou Janusze Kaminskeho, který je dvorním kameramanem Stevena Spielberga, byl uveden za velkého zájmu diváků i odborné kritiky. Film byl natočen podle skutečného příběhu na základě knižní předlohy Jean-Dominiqua Baubyho, který pracoval jako šéfeditor ve francouzském časopise Elle. Charismatický a úspěšný Jean-Dominique si užíval života až do tragického momentu, kdy po náhlé mozkové příhodě ochrne na celé tělo. "Znovuzrodí se jako oko", je totiž schopen komunikovat pouze mrkáním jednoho oka. Jeho vůle dál žít a pracovat je obdivuhodná, ve filmu je vykreslena jemně a s nadsázkou své vlastní tregédie. Hrdinovi skutečného příběhu se totiž podařilo doslova "namrkat" knihu. Bohužel v českém vydání zatím nevyšla. Mathieu Amalric, který ztvárnil Jean-Dominique Baubyho, převzal roli po původně obsazeném Johny Deppovi, který pro svoji vytíženost z filmu odstoupil, a vdechl do postavy silný náboj, který navíc podtrhuje subjektivní kamera. Právem si Julian Schnabel odvezl z Cannes cenu za nejlepší režii a je jasné, že o tomto filmu ještě uslyšíme. (oficiální text distributora)

Přes hodně pomalý, nudný, nic neříkající dlouhý úvod se nám z tohoto filmu vyklubala docela slušná podívaná, ale s řadou chyb a ty nejhorší už jsem zmínil. Kamera z pohledu postižené Almaricovi postavy by mi nevadila, kdyby tak činila pouhých několik minut a ne půl hodiny, to jsem měl chuť snímek vypnout, protože mě tento styl natáčení nenadchnul. Byl jsem hodně zvědav na Almaricovu tvář, ale ta stále se naukazovala a říkal jsem si, za co tedy je Almaricův výkon hodnocen? Ale dočkal jsem se a film nabral konečně spád a Almaric mě zaujal, jak svým sympatickým hraním, tak skvěle zahranou mimikou. Šokovalo mě, že film je podle zkutečné události, lidi s takovým postižením hodně lituji. Nakonec tedy film hodnotím clekem dobře. Snímeku ale hodně pomáhá Almaric a přece jenom ten děj a samotný film se časem rozjedou, takže se snímek dá dokoukat a kladně ohodnotit, ale bylo to hodně na hraně.

I když moc tyhle "nemocné" filmy moc nemusím, tak tento mě velice zaujal. Nemůžeme od filmu, kde je hlavní hrdina kompletně ochrnutý a vše vyjadřuje jen jedním okem očekávat nějaké závratné tempo ale nedá se říct, že bych se nudil a pár scén mě opravdu dostalo svou audiovizuální stránkou. A Mathieu Amalric hodně potěšil. Silný film.

Souhlas s originálním pojetím první poloviny filmu, snímané z pohledu paralyzovaného hrdiny. Pokračováním ve stejném duchu, bez následné roztříštěnosti, by mohlo být dosaženo efektu připomínajího utrpení bezmocného brouka z Kafkovy Proměny a divák by měl umožněno vcítit se do života, omezeného pouze na několik úhlů pohledu více, než ilustrativním připomínáním toho předchozího.