Karneval duší

Možná jsem ujetej, ale mám rád tyhle filmy ze šedesátých let. Dnes nadávám na současné filmy pro jejich naivitu a prvoplánovost, ale kupodivu u filmů starých padesát let mi to nevadí. Naopak někdy ty směšné situace, vypointovaná hudba, výkony herců: to mě všechno maximálně baví. A bavím se hlavně při sledování právě těchto filmů. A myslím, a to nikoho z Vás nezajímá, že by každý fanoušek filmu měl poznat i tyto filmy. Není tu jenom Antonioni, Fellini, Bergman, Kurosawa, Truffaut, Godard, Forman, Scorsese, což Vám řekne každý snob, ale i filmoví řemeslníci. A to mě drží při životě.

filmový americký černobílý horor karneval duší si vzal za cíl zobrazit dvojrozměrnost lidské osobnosti a promítnout dva světy, svět reality a svět posmrtného života, do jedné dějové linie. na počátek 6o. let náročný úkol s minimem výrazových prostředků pro autory karnevalu duší, kteří s výsledkem ale zůstali ve střední kinematografické třídě. zajímavé prolínání skutečného života do linie duchovna s hereckým výkonem ústřední představitelky nedokáží vyplnit mezery v chabých dialozích, nelogické pokračování děje, absenci strachu a plíživosti světa duchů s otřesnými hereckými výkony u dalších postav, ať těch skutečných či těch z cháronovy říše; čímž karneval duší patří mezi nejslabší díla své kategorie.

Hororový snímek z počátku šedesátých let dvacátého století. Černobílý a asi na pěti místech ukřičený. To je vždy, kdy řve hlavní hrdinka. Většinou se leknete jen v tom momentě, kdy film máte puštěný jako zvukovou kulisu a ve chvíli výkřiku děláte něco, na co se musíte pečlivě soustřeidit. Nicméně je to zajímavý filmový příspěvek na našem trhu.

Nízkorozpočtová kultovní hororová klasika svého času udávající směr a dodnes je u mnohých snímků znatelný vliv. Příběh je jednodušší než by se zdálo, ale v rámci depresivních, strašidelných a vůbec deprimujících scén, je z námětu vytlačeno maximum. Už ta představa, že někdo jako zázrakem přežije těžkou autonehodu, aby si posléze uvědomil, že v okolí není něco v pořádku, pohyboval se ulicemi s pocitem být neustále pronásledován podivnou postavou, po nějaké době si uvědomil, že pro okolní svět jakoby byl neviditelný a navíc byl přitahován do děsivého místa jakési opuštěné pouťové atrakce, může být pro mnohého něco naprosto nepředstavitelného. Okolní svět jako by se zkrátka změnil, i když vše probíhá tak, jak má. O to víc vyzní šokující finále. Režisér Herk Harvey, který si ve snímku i zahrál, naplnil svůj filmový počin spoustou strašidelných a znepokojivých obrazů množstvím lidí strašidelně hledících do kamery, dlouhými záběry jak v interiéru, tak i v exteriéru, s tajemným dojmem, že se něco stane, množstvím opuštěných budov vyvolávající nepříjemný pocit, rychlé přiblížení či zrychlení obrazu, a dalších metod k vytvoření opravdového znepokojivého diváckého pocitu během sledování. Tomu napomáhá i pronikavě zlověstný soundtrack podtrhující danou atmosféru. Nakonec, zvuk varhan už v podstatě mluví samo za sebe. Snímek je zkrátka plný nápadů, které v 60. letech prostě museli uchvátit. V dnešní době už je to právě vlivem stáří snímku zcela někde jinde, ale jako hororová klasika mysteriozního hávu stále zůstává příznačná ve své podstatě a daných tvůrčích myšlenek. Prý se tímto počinem inspirován i George A. Romero pro natočení svého legendárního snímku ´Noc oživlých mrtvol´ (1968). Když oba snímky porovnáme, je tato informace uvěřitelná. Jedná se tedy o příznačnou hororovou mysteriózní klasiku, která by neměla chybět ve sbírce fanoušků hororových snímků.