Než ďábel zjistí, že seš mrtvej

Plán bratrů, jak přijít k penězům a zlepšit svůj život, se nepěkně zvrtne a rozjede se spirála, která nemůže skončit dobře! Celý film mě přišel hodně uvěřitelný, výkony všech herců velmi dobré a celkově to na mou osobu udělalo dojem!

Do svízelné finanční situace se mnohý dostane ani nestačí mrknout. Někdo svou nerozvážností někdo vlivem osudu. Otázkou pak zůstává, jak to vyřešit. Snímek vypráví příběh dvou bratrů, kteří se do takové situace dostali, jak se to rozhodli řešit a jak to nakonec celé dopadlo. Snímek si pohrává s dvěma žánry. Thriller a rodinné drama. Máme tu rodinu, kde se u každé postavy zvýrazňují vztahy k ostatním. A kupodivu přesvědčivě. Ale co je nejdůležitější, příběh je vyprávěn pomocí toho, co se stává příliš obecnou nelineární strukturou. Zde je zdánlivě použito, aby se příběh mohl rozvinout z pohledu různých postav. To znamená, že tu máme určitou událost, která je vždy znovu odvyprávěna, ale pokaždé z jiného pohledu určité postavy. Něco takového použil třeba i Quentin Tarantino u svého snímku v roce 1997 ´Jackie Brown´. Takže je to jako v životě. Každý ví jen to, co viděl a nám to dohromady jako u policejního výslechu dává celek. V rámci snímku to však ale znamená jediné. příběh je krátký a v podstatě jednoduchý. Tímto vypravěčským stylem se může někomu zdát děj roztříštěný a krapet i zmatečný. Ale to vznikne jen vlivem nezvykle odpadnutím klasické plynulosti. Soundtrack je povzbudivý a trefně akcelerující napínavou atmosféru a skvělé herecké výkony po divácké stránce zvyšují citovou stránku bolesti, zoufalství a beznaděje. Jedná se o jednoduchý temný rodinný thriller poukazující na špatnosti a zákeřnosti života, v jakém všichni žijeme. O vyloženě artový snímek se nejedná a je škoda, že tomu tak není. Ale má k tomu hodně blízko.

Skvěle natočené a hodně depresivní drama kde se od začátku do konce vůbec nic nedaří a divák si na konci filmu uleví, že není jedním z hrdinů a to co se před ním odehrálo se ho netýká. Sidney Lumet ukázal, že i ve věku 83 let dokáže natočit působivé drama a svůj film obsadil řadou výborných herců, kteří předvádějí velice dobré výkony ale všichni tak trochu zůstávají ve stínu Philipa Seymoura Hoffmana, který poslední dobou neustále dokazuje, že jeden Oskar je pro něj málo. Rozhodně to není film, který si pustíte na spravení nálady ale za vidění rozhodně stojí a jen tak ho z hlavy nedostanete.

Ó, jak malicherné se zdají všechny moje problémy proti lapáliím rodiny Hansonových, jak veselý můj pohled na svět proti Fortunatově sinalé kameře, jak optimistické moje vyhlídky do budoucna... a to jsem si dosud myslela, že nejsem dítě štěstěny. Rodinná tragédie jak má být a k tomu perfektně naservírovaná, i když neustálé časové skoky se mně zpočátku dost zajídaly, časem jsem pochopila, že k zaznamenání všech souvislostí byly nejlepší volbou. A to platí i o hercích (snad vyjma M. Tomei, které tak nějak nevěřím žádnou postavu, krom té její :-) a ani ta nebývá ve filmech jistá), vždyť vtělená poživačnost, bezcitnost a vypočítavost má jméno P. S. Hoffman, zbabělost citlivého, ale nevyzrálého životního loosera je vepsaná v tváři E. Hawkea a tenkou hranici mezi zoufalstvím a šílenstvím lehce překračuje soudnost ztrácející A. Finney. Není co dodat.