Fantozzi

Opět spousta vtipných situací a trapných scén. V japonské restauraci s Bobikem, už vím, kam na to přišli v naší TV reklamě, anebo výlet s mým oblíbeným kolegou účetním Filinim. Přesto se mi zdá, že Maléry jsou lepší.

Tyhle blázniviny mám rád. Bez ladu bez skladu, bez logiky, bez děje. Jen se řehtám a nemusím na nic myslet. Nebýt hloupého konce, šel bych výš. 20130713111,42 bts.Nova

Účetní Ugo Fantozzi coby symbol neskutečné smůly a trapasů všeho druhu ve svém zcela prvním snímku v Česku ve 20. století nikdy neuvedený. Tuto postavu vymyslel samotný jeho představitel Paolo Villaggio, který o něm napsal několik románů. Fantozzi je italskou figurkou takřka surrealistické komedie charakterizované despotismem a naprostou lhostejností. Započala tak slavná éra komické postavičky mající krásnou ženu a ještě krásnější dceru, která baví po generace a která je tak trochu i skrytou kritikou různých charakterů a odvětví přístupu určitých lidí k daným věcem. První snímek není ještě vyloženě diváckou peckou, ale už tu byl dán určitý koncepční základ. Spousta gagů a groteskních situací jasně ukazuje, jakou cestou se bude tvůrčí fantazie ubírat. V podstatě tu není obsažen žádný děj. Jedná se pouze o sleď různých situací v podobě delších scének dohromady vytvářející takřka až estrádní zábavu. Občas něco pobaví, ale na dnešní dobu hodně z toho bohužel zestárlo. Každopádně nejslavnější italský komediální fenomén své doby byl tímto odstartován, aniž by kdo tušil, kolik nakonec vznikne dílů.

Tyhle absurdní skeče, které nás kdysi tak bavily, už dnes působí ještě trochu potřeštěněji než tehdy, ale pořád je to celkem vtipné a smutné zároveň. A ta všudypřítomná rudá v každém záběru tam není náhodou.