Ryba ve čtyřech

Květa Fialová: "A já myslela, žes mi přišel říct, jak Tě fascinují moje ušní lalůčky, které mají tvar plátků růže a jsou hebké jak kůžička z broskve" Jiřina Bohdalová: "Co si to dovolujes?! Na podobně řeči jsi ještě příliš mladá"

Klementýna se zmíní před svými sestrami o Neapolském zálivu a rudě se mihotající sluneční záři dopadající zpoza zlatě žílkovaného oblaku na moře. Což je věta, kterou znají všechny tři z důvěrných setkání se svým sluhou Rudolfem, ovšem vzájemně o tom nevědí. Načež dojde k hádce, kdy Karolína s Cecílií vyslýchají Klementýnu, jak na tuto větu příšla a ta se snaží z toho vykroutit. Pak následuje proslov Karolíny: "Nechápu proč se vůbec hádáme, proč by se Slunce nemohlo rudě mihotat, když dopadá na moře. Je to úplně běžný jev!" (vedle ní sedí Klementýna - Blanka Bohdanová a je vidět, že se jí chce strašně moc smát a snaží se svůj smích potlačit).