Disco

Didier Travolta, jeho mlýnek a "Pojď se projet po hvězdách". Bezvadná francouzská komedie s rytmy dávno zapomenutými, které pamatují už jenom dnes pomalu pamětníci. Nikdy jsem si na takovou hudbu nepotrpěl, ale s odstupem dnes už třiceti-čtyřiceti let je to hezká připomínka. Když jsme stáli frontu na LP desky a taky na knihy každý čtvrtek. Otevírali obchod v 8.OO a když jsem chtěl mít jistotu, stál jsem frontu před šestou. Vyšla v osm prodavačka, odpočítala frontu podle výtisků, které zbyly, po tom co část holky odvedly svým doktorům, sousedům v domě, a my blbci tam v lednu kolikrát mrzli na Penězoměnce nebo Hlavu 22.

Hudebně komediální francouzský film, obsahující nejen slušný příběh, ale i popík angloamerického ražení, to je opravdu zážitek, ale proč ne.

Naprosto strhující film o muži, který žije samotářským životem a jediné, čím se kdy živil byl tanec. Má syna, kterého nikdy neviděl. Přijde mu zpráva z Anglie, že syn chce přijet na prázdniny. Vzniká však problém. Didier nemá jak svého syna zaopatřit. Místo toho se rozhodne absolvovat taneční soutěž, jejíž hlavní cena je výlet pro 2 osoby do Austrálie. K tomu musí ale Didier dát dohromady bývalou taneční skupinu.

Tři týpci roztáčející discomlýnky nejsou špatným základem pro film. Zvlášť když se jedná o čtyřicátníky, z nichž jeden je šéf odborů, druhý vystrašený podpantoflák a třetí nezaměstnaný Travolta. Jenže on to ani na pódiu není žádný zázrak a mimo hudební čísla či taneční kreace situaci zachraňuje pouze jen přítomnost přirozeně krásné Emmanuelle Béart.