Prachy a smůla

Dodnes mi zní v uších hláška J.P.M. "Jen se neplaš,Marceli". Výborná komedie, jak to uměli v šedesátých-sedmdesátých letech jenom Francouzi. J.P.M. v převleku Noela, jinak Santa Clause nebo našeho sovětského Dědka Mráze, čímž jsme jako děti byli krmeni neurekom, abych nevynechal naše bratry. Žasnu, když po patnácti letech rozdělení republiky, slyším komentář fotbalového utkání ve slovenštině. Tečou mi nervy nad prohrou a slyším: Nádherné víťazstvo nášho mužstva nad nenávidenými Čehúny. Posral bych se z toho. To si snad mohou dovolit jenom ti Rumuni z Novy?

Jestliže jsou u komedie nejvtipnější úvodní titulky a nejlepší závěrečná píseň, je to na jeden film trochu málo. To ostatní mezitím zachraňuje hlavně výborný český dabing. Je to škoda, protože Francouzi v 60. letech uměli točit dobré kriminální komedie, tohle je ovšem dost průměr s několika málo dobrými hláškami a gagy. Máme tu ovšem příležitost porovnat, že Sophie Daumier tehdy byla vážně dost podobná Brigitte Bardot. Doporučil bych snad jenom již zmíněnou píseň La bague au doigt v podání Marie Laforet, která tu zároveň hraje jednu z hlavních rolí (s jako vždy pěkným dabingem Libuše Švormové).