Vlak do Yumy ve 3:10

Film jsem dnes viděl asi popáté, možná pošesté, ale stále je na co se koukat. Pravda, závěr mohl být lépe vymyšlen, ale budiž. Příběhy situované do jednoho dne, to známe například z V pravé poledne, dávají režisérovi prostor se detailně věnovat tvářím jednotlivých postav. Dlouhé záběry obličejů později převzali do svých westernů Italové. Remake z roku 2007 jsem viděl, ale žádnou stopu ve mně nezanechal, na rozdíl od tohoto inteligentního originálu, tak trochu s psychologickým podtextem s perfektním Glenn Fordem, Van Heflinem i Felicií Farr.

Páni to bylo ukecané. Budiž pochválen remake, podle některých „znalců“ prý zbytečný. Tam se alespoň občas něco dělo. Tady to chrápe skoro celý film. Žádné oživení v sále se nekoná a kladný hrdina je navýsost nesympatický. Možná je to klasika, ale pro mne nepřijatelná. Na kecání máme telenovely. Už tak statický děj ke konci ještě zdrží další debatou Danovy baby, která tu ještě chyběla.