Čtyři děti a jeden otec

Jelikož mám za sebou lobotomickou sedmidílnou filmovou sérii Sestřiny děti, do této opět dánské filmové série jsem se pouštěl poněkud skepticky. Musím ale uznat, že oproti výše zmíněnému je to o poznání lepší. Předně oceňuji originální nápad - otec samoživitel čtyř dětí (feministky a matky manipulující své děti proti otcům tento typ filmů nejspíš budou proklínat a zodpadňovat). Dále je dobře, že tento otec, ač je trochu švihlý, rozhodně není absolutním blbem jako strýc těch smradů v "Sestřiných dětech". Konečně po dlouhé době vidím rodinné filmy natočené po roce 2000, kde se nikdo nepitvoří, v jednom kuse neječí nebo není znázorňován jako šablonovitá karikatura. Zkrátka film v evropském stylu, nesnažící se kopírovat americké komerční braky. Jediné, co mi trochu přišlo jako vykrádačka je zápletka, v níž se otec přestrojí za ženu, aby získal zpět práci, scénárista se zřejmě inspiroval německým seriálem Pusinka. Co se týče českého dabingu, kupodivu mi ani nevadil Terš v hlavní roli. I když slabý, přesto dávám průměr 50%.