Sedm krvavých orchidejí

jedna velká nuda je film sedm krvavých orchidejí, který je v naší distribuční síti uváděn jako horor. ve skutečnosti je to spíše hodně slabý detektivní film, u něhož postrádáte rytmus, spád i akčnost. vypátrání kdo je seriovým vrahem a co je jeho motivem se divák ke konci filmu nakonec dočká, ale styl jakým se autoři po cestě vydali je prachmizerná. sedm krvavých orchidejí lze směle zařadit do nejslabší kinematografické třídy, kde ve výsledném efektu pro častá polonahá ženská těla i pro zobrazení opiového doupěte, což pro počátek 7o. let minulého století nebylo typické, skončí nakonec v té lepší polovině.

Distributor udává, že tento film je horor. Spíše by mu slušelo označení detektivka. Ale ani to by nebylo tím správným označením. Od tohoto "hororového" snímku nečekejte žádné zázraky. Obdobných bylo natočeno velké množství. Klasická dějová línie, kdy se pátrá po sériovém vrahovi.

Italská spíš kriminálka než horor. Ale upřímně se mi to hodně líbilo. Na to, že je to z roku 1972, byla jsem příjemně překvapená jak mě tě to zaujalo. Sice vrah byl pro mě hned jasný jak se objevil na scéně, ale super film, na který se ráda zase podívám

Umberto Lenzi zestárnul úplně stejně, jako Alfred Hitchcock. Ve své době byli jejich snímky nadmíru děsivé, ale zub času bohužel zapracoval. Spousta hluchých míst a zbytečné natahování. Atmosféra však zůstala, a byť je zcela bez napětí, pozornost stále dokáže upoutat. Klasické italské giallo má stále i přes určitou nepřízeň co nabídnout.