Florenc 13,30

Řidič autobusu Jan Chalupa má proti nám určitou výhodu, umí plnit přání svých cestujících. Chceš dechovku, zmáčkne se čudlík, chceš absolutní ticho, zmáčkne se čudlík. V příběhu, kdy řidič Josef Bek, v životní roli, ve skutečnosti neujede ani metr, musí také žehlit rozmýšku se svojí přítelkyní. Takových nepříjemných spolucestujících, jako hraje Dana Medřická, dnes potkáváme častěji. Mě se stal případ nedávno, jedu autobusem, bavím se s řidičem a ten mě povídá, jakou máme nevychovanou mládež, bordel na zemi, žvýkačky na sedadlech, hlučnost a já ikdyž bych neměl rozptylovat řidiče, mu na to povídám ne zlomyslně, to jsou ale parchanti. A vedle se probudila, nějaká tetka, konec řeči zachytila a začala se do mě navážet, že děti jsou děti a parchanti se neříká. Parchanti jsou ti, co vyrůstají bez rodinných živitelů. Mlčel jsem, kdybych se přel, by to zle dopadlo. To jen taková perlička, jakých jsou desítky za měsíc. Josef Bek, pokud jezdil po besedách, musel se vždy vracet k tomuto filmu a musel zazpívat ústřední melodii. Film mu přinesl ohromnou popularitu...

Noční můra filmové tvorby. Nesnáším hlasité přemýšlení, a ještě více vypravěče. A toho je zde dost a dost. Snímek nemá v podstatě děj, což mi nevadí jako to co napsáno výše. Soudruzi se zas jednou vycajchnovali. Dvacet procent s velkou bídou za pár legrácek, co tu jsou.

Tenhle film je naprosto unikát, čím je starší, tím se na něj lépe kouká. Herecké výkony pod vedením režiséra a současně scenáristy JOSEFA MACHA jsou možná pro dnešní generaci dvaceti až třicetiletých úsměvné, ale postupně na to příjdou, že jde o film ze zlatého fondu českého filmu.

Josefa Beka jsem měla docela ráda, ale tenhle film se mi nikdy moc nelíbil. Když je slabý děj, bodrost ani písničky to nedoženou. Sorry, Pepíčku...