Sirotčinec

Zdlouhavý začátek, zdlouhavé scény. Ale jinak se na to dívat dalo, scéna před koupelnou byla velmi dobrá. Bohužel je to celé jakési uměle natažené a závěr dokonale zmršený. Kdyby tvůrci ustřihli těch dalších zbytečných několik minut po nálezu, bylo by to ještě lepší. Další ze série duchařských příběhů. Nic nového ani převratného. 260120139714/10111

Setkal jsem se několikrát se srovnáním tohoto snímku a filmu Faunův labyrint. Přeci jenom je pro mne film Sirotčinec o něco slabší a taky dějově nepřehledný. Vlastně jsem ani pořádně nepochopil, o co zde vlastně šlo. Budu si to muset pustit ještě jednou.

Před pár lety jsem objevila krásu španělských hororů. Už si nevzpomínám, který byl můj první, ale rozhodně vím, že mě atmosféra španělských hororů nesmírně baví, umí totiž nejen děsit, ale také mají větší hloubku. Sirotčinec vypráví příběh manželského páru, kteří žijí se svým adoptivním synem v bývalém sirotčinci, ve kterém dříve vyrůstala sama hlavní hrdinka Laura. Sirotčinec je perfektní ukázkou toho, že horor lze udělat bez kapky krve, stísněná atmosféra domu dýchá na diváka z obrazovky, každé vrzání v divácích vyvolává strach a napětí se dá krájet. Film není čistokrevným hororem nebo klasickou duchařinou, protože tady se v tom toho snoubí trochu víc. Ač příběh nenabízí nic, co by divák už neviděl, vše je podáváno jinak a díky tomu a samozřejmě nejen díky tomu je film nezapomenutelný. Španělé v tomhle ohledu prostě umí a onen zážitek si vychutnáte o něco víc, díky hereckému obsazení. Za zmínku stojí především Belén Rueda, která je hlavní postavou příběhu a její výkon je bezchybný. V Sirotčinci jsem jí poprvé viděla a díky tomu se stala mou nejoblíbenější herečkou a od té doby jsem s ní už viděla pár filmů a nikdy nezklamala. Takže pokud jste velcí milovníci hororového žánru a díváte přednost promyšlenějším, propracovanějším filmům, kde netečou hektolitry krve, tak Sirotčinec je to pravé ořechové.

Španělská kinematografie v rámci hororového žánru mnohdy umí překvapit. Jako důkaz lze představit tento mysteriózní snímek předkládající veškeré známé aspekty daného žánru. Máme tu opuštěný dům, do kterého se nastěhuje žena se synem. Dům má takovou historii, že v něm býval sirotčinec. Žena dostane nápad sirotčinec obnovit. Její syn však začne s někým komunikovat. Následující události tímto vezmou plně za své. Ano, motivy skutečně známé, budící předpoklad, že nic nového tu spatřit nelze. Skutečně tomu tak je. Kupodivu, tady to ale zase až tak moc nevadí. Předvídatelnost děje se samozřejmě naskytá, ale natočeno je to tak, že zkrátka dokáže zaujmout. Jedná se tedy o hororový příběh, obsahující emocionální drama se striktně vybudovanou strašidelnou atmosférou. Izolovaný svět v celé své podstatě tajemna se tímto vrací k základním principům kodifikovaného žánru. A co víc, je odvyprávěn hluboký příběh, vymezující se na velkolepých vizuálních a zvukových efektech, jak je hlavně v hollywoodské produkci zvykem. Je solidně využita nadpřirozenost k vytvoření spojení mezi minulostí a současností, mezi světem dětským a dospělým, mezi vědomím i nevědomím. O nic složitého však ale zase nejde. Snímek je natočen s velice příznivým přístupem k obyčejnému divákovi. Nechci hrůzou si u tohoto snímku tedy nikdo rozhodně kousat nebude, ale filmový zážitek přinést může.