Odpoutaný Frankenstein

Klasik filmu kategorie B, režisér, scenárista a producent Roger Corman sáhl v roce 1990 po knize známého spisovatele Briana W. Aldisse, aby se po letech vrátil k žánru, který ho v 60. letech proslavil: k hororu. Snímek však lze zařadit i rnezi varovné katastrofické sci-fi. Aldiss se dotýká jednoho z nejznámějších novodobých mýtů, který se zvláště ve filmu dočkal mnoha zpracování. Jeho apokyf využívá motivu cesty časem a přivádí amerického vědce z roku 2031 Buchanana prostřednictvím časoprostorové diskontinuity, kterou sám přivodil svým nerozvážným experimentem, do Ženevy roku 1877. Zde se Buchnnan setkává se samotnou Mary Goodwinovou, která zde během historického "skandálního" ženevského pobytu (mimo jiné také ve společnosti básníků Byrona a Shelleyho, který se stal později jejím manželem) napsala svou později proslulou knihu Frankenstein. Ta není podle autorů fikcí ale prostým a neúplným popisem skutečnosti; doktor Frankenstein na druhé straně jezera právě stvořil své hrůzné monstrum a ustoupil jeho požadavku udělat mu družku. V tom mu musí nedobrovolně pomáhat Buchanan, jehož supervůz (jenž se ocitl v minulosti zároveň s ním) představuje pro "šíleného vědce" potřebný zdroj usměrněné energie. - Corman si pohrává v intencích předlohy s poměrně složitými souvislostmi kolem frankensteinovského mýtu, samotné vyprávění má však "comicsovou" průzračnost, lehce překonávající bariéry času, prostoru i žánrové čistoty (kontrasty reálií roku 2031 a 1817, reminiscence na vlastní hororovou "poeovskou" sérii z 60. let). Varovné poselství příběhu o vědě, která se vymkne etické kontrole a nejen škodí lidem (v případě Frankensteina) ale přímo zaviní zkázu lidstva (v případě Buchanana) je podáno poněkud pateticky, jinak však film zaujme jistě už samotným námětem i efektním řemeslným zpracováním. Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Filmový přehled Legendy mají svůj vlastní život, který s přibývajícím časem košatí a bohatne - za předpokladu, že se s nimi odpovídajícím způsobem pracuje. Filmové legendy jsou na tom v tomto ohledu o to lépe, že se vracejí s železnou pravidelností a znovu a znovu, byť v modifikované podobě, oslovují svoje diváky. Stačí připomenout filmové osudy Tarzanů, King-Kongů, Drákulů a dalších. Zvlášť žánr horroru je v tomto směru neobyčejně plodný. Takový osud potkal i klasické dílo světového horroru, příběh doktora Frankensteina, kterého různá filmová studia studia vyprodukovala už více než deset verzí. Nejnověji se příběh šíleného doktora a jím vytvořeného monstra pokusil převyprávět jeden ze zakladatelů filmového horroru, americký režisér Roger Corman. Tento tvůroe je znám především jako přesvědčivý filmový vykladač děl E.A. Poea, jehož poetiku si osvojil a dokázal ji převést do filmové řeči. Zvolenému žánru zůstává věrný prakticky v celé své tvorbě a některé z jeho titulů nyní obohatily nabídku našich videopůjčoven (Krvavá máma - režie, Boxcar Bertha - produkce). Corman ve svém Frankensteinovi nehodlal opakovat tvůrčí postupy svých předchůdců a snažil se aktualizovat celý příběh otázkami, které stojí před současnou vědou. Úvodní záběry filmu nás zavádějí do laboratoře vybavené nejmodemější technikou. Jsme v Los Angeles a píše se rok 2031. Soustředěný proud paprsků v okamžiku vygumuje z povrchu zemského zacílený objekt. Současně však způsobí, že se autor projektu dr. Buchanan ocitne v minulosti - v roce 1817, kde se seznámí s doktorem Frankensteinem, stvořitelem člověku podobného monstra, nadaného neobyčejnou silou. Buchanan se je oba pokusí paprskometem zlikvidovat, ale nepodaří se a všichni se ocitnou ve vzdálené budoucnosti. Všude je bezútěšná sněhová pustina a děsivé ticho. V podzemí však pracuje mozek planety a na obzoru se rýsují bizarní obrysy šedivého ocelového města... Každý vědec, jehož pokusy se vymknou kontrole, se může stát Frankensteinem. To je sdělení, které, v místy až příliš zjednodušené podobě, přináší režisér Corman, mísící pohádkové motivy s prvky sci-fi a hororu. V řadě klíčových míst se však, aby divák ani chvli nezůstal na pochybách, uchyluje k laciným řešením a ve snaze po co nejširší srozumitelnosti zcela rezignuje na výraznější psychologickou kresbu postav. Podobně jako v řadě dalších filmů tohoto žánru zůstává i zde viditelný rozpor mezi poselstvím autora a formální podobou díla a atraktivnost dekorací dílem překrývá snahu po apelativnosti snímku. Výsledkem je nevyrovnaná podívaná, stranící především těm, kteří se rádi bojí a pohrávají s fantastičnem. Cinema 1992/4/62 Autor/Zdroj: /Cinema