Prostě spolu

V jednoduchosti je krása. Teď nemluvím o tom úžasným bytě, francouzské filmové interiéry jsou ostatně většinou hodně fajn. Milý lyrický příběh se solidními hereckými výkony (Laurent Stocker!). Zatímco jindy otřesné české znění pohřbí sebelepší film, tady bych řekl, že výborný český dabing pozvedl celkem prostoduché dialogy.

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není.

ani nevím, na kolik to ohodnotit a proč to má tolik bodů, já to vnímala na půl oka, heslo filmu "láska může být blíž než si myslíš", díky kterému jsem film pustila, si představuji trochu jinak než v zablešeném rozpadlém baráku, okořeněném zámeckým nábytkem jako dekorací bláznivého, puňtičkářského "můj bože" - spolubydlícího... zachránil to snad jen ten Guillaume, protože v tomhle mě Audrey nebavila... jsem zvyklá na suchárnu francouzských filmů, ale tohle je i na romantický film moc... s repete filmu počítám tak za deset let, kdy zapomenu, že mě tento film nějak nebavil... radši sto krát Audrey jako Coco než být "prostě spolu"...

Moc milý nenápadný filmeček. Příběh dvojice, která se zprvu nesnáší a pak miluje je v každém druhém romantickém filmu a přesto má tenhle film jisté kouzlo. A Guillaume Canet je tu naprosto úžasný.