To, co dýchám

Nic, co by mě překvapilo, provázanost osudů v labyrintu životních epizod tady byla už několikrát a troufám si říct, že určitě sofistikovanější, nicméně, v případě The Air I Breathe mě zaujala (mimo sympatického osazenstva) především hudba, jako by to byla ona, kdo určuje děj, tempo, emoce i chování postav - chvíli nespoutaná, úderná, vzápětí něžná, romantická i nahánějící strach - vše ostatní působilo jako její doplněk, a tím byl pro mě film odlišný a zajímavý.

Nechci ten film vysloveně hanit, prostě mě to nesedlo, a to tak, že ani trošku. Snad jsem byl rád, že vidim Foresta Whitakera, tak dam 2 bodíky, jinak pro mě absolutně nezajímavej film.

Jasně, všechno, co se tu děje, je založeno na náhodě (Brendan Fraser sice blábolil cosi o „osudu“, ale toho si nevšímejte ;-)) a scénář rozhodně není tak propracovaný, jak se tváří, navíc je místy hodně předvídatelný. Ale herecky je to naprosto špičkové a příběhy se mne opravdu dotkly. Hned ze začátku uchvacuje Forest Whitaker, který zůstává až do konce nepřekonán, úspěšně na něho navazuje Brendan Fraser v na něho dost netypické poloze, načež se na scéně objevuje Sarah Michelle Gellar, které to neskutečně sluší a navíc podává jeden ze svých nejlepších výkonů. Jakmile se v záběru objevila společně s Fraserem, nestačil jsem žasnout – fungovalo to mezi nimi na jedničku s hvězdičkou. Poslední příběh sice, co se týče scénáře, lehce pokulhává, nicméně emoce taktéž rozhazuje plnými hrstmi. Vzrušující propletenec lidských osudů, který mi utekl jako voda a na němž shledávám jedinou závažnější chybu – že se (vzhledem k tomu, co jsem napsal v úvodu o scénáři) tváří až příliš vznosně.

Ten konec byl fakt divný jako to ta holka zůstala na to dítě sama když jí ten hajzl zabil milence? Docela sem to obrečela když tam Brendan umíral :( jako vidět ho jako nějakýho drsňáka takovýho typu to mi k němu nesedí.