Femeia visurilor

Jednotlivé scény plují měkce na vlnách jemné, krásné a čisté hudby, která je něžně doprovází až do poklidného konce. Přidejte modré odstíny, podivný děj a dialogy... a máte umělecký film. Na můj vkus možná až příliš umělecký. Údajně to má být pocta režisérovu dlouholetému kolegovi, kterým byl Mircea Veroiu. Snad by se Dan Piţa příliš nedivil, kdybych řekla, že jsem jeho umělecký počin nijak zvlášť nepochopila, ale jemná hudba mě odnášela do podivného světa ještě dlouho po skončení filmu. K tomu je potřeba vyzdvihnout opravdu dobré herce, jejichž výkony byly v harmonickém souladu s výše uvedenými mystickými prvky.