Co se vlastně stalo

Filmová továrna na sny jménem Hollywood přetrvává už skoro celé století a přežila nejen měnící se režimy a vkus diváků, ale také občasné výpady do vlastních řad, jež se přibližně od třicátých let minulého století celkem pravidelně opakují v hollywoodské filmové nabídce. Řada z nich je právem zapomenuta, některé se naopak staly klasickými díly – např. Zrodila se hvězda (1937) Williama Wellmana, Sunset Blvd. (1950) Billyho Wildera, Město iluzí (1952) Vincente Minnelliho, Co se vlastně stalo s Baby Jane (1962) Roberta Aldriche nebo Altmanův Hráč (1992). Jedním z posledních příspěvků do tohoto pomyslného žánru je nahořklá komedie Co se vlastně stalo (2008), natočená režisérem Barrym Levinsonem (Oscar za Rain Mana) podle stejnojmenné memoárové knihy producenta Arta Linsona, jejíž název trefně doplňuje podtitul Hořké hollywoodské příběhy z přední linie. Stárnoucí producent Ben (Robert De Niro) býval mocným hollywoodským hráčem, ale momentálně má kromě nezvládnutého soukromého života dva projekty s velkými problémy. První je pokusem šíleného Brita Jeremyho (Michael Wincott) o umělecký snímek, který šéfka studia (Catherine Keenerová) kvůli mizerným zkušebním projekcím nenávidí, ale který dostane ještě před dokončením pozvání do Cannes. Druhý je akční podívanou, jejíž zamýšlená hvězda Bruce Willis kategoricky odmítá shodit svůj zálesácký plnovous. Levinson se s De Nirem sešli už před více než dekádou u realizace vizionářské satiry Vrtěti psem (1997), z níž Hollywood nevyšel právě nejlíp, a jejich nový pohled na město filmových iluzí nešetří nikoho, kdo v Hollywoodu pracuje. Po jeho zhlédnutí v nás převládne dojem, že je vlastně malý zázrak, když tam čas od času vznikne dobrý film. Zdroj: ČT