Cesta

Tak jsem to zkusil podruhé, abych mohl být zcela objektivní. Zkoušel jsem se spíše dívat na krajinu. Nepomohlo, ani na podruhé jsem to nedal. Prostě nedokážu civět na dva lidi, poslouchat stupidní monology a dialogy a do toho všeho ještě, aby byl děj už tak statický ještě statičtější retrospektivy. No fuj. Pár dobrých scén zde je, třeba vychrtlí lidi a padající stromy, ale jinak je to prostě jen nuda a šeď. Protože jsem to jel velkou rychlostí, tedy podruhé, netuším proč na to pobřeží šli. Třeba jim to na tom konci někdo řekl. 2013072310352/11120 s.u.

Tyhle postkatastrofické filmy mají někdy zajímavou výpravu, výtvarné provedení a kulisy, ale někdy je větší katastrofa to vydržet sledovat. Snad se raději podívám na něco veselejšího, než na tuto ponurou zábavu. Nechutně se to táhne a děj spíše nudí. A proč mám takový pocit, že obdobný příběh byl zfilmován snad stokrát?

Silný a depresivní snímek ze kterého jsem byl dlouho špatnej. Musím vyzdvihnout jak realisticky je to natočené a vypadá to fakt hrozivě a zlověstně!! Film po kterým člověk musí celkem popřemýšlet, ale spíš být rád, že tohle by nemusel prožít:-(

Způsob této katastrofy zdá se mi poněkud nešťastným. Shrňme si co víme. V podstatě nic. Začalo to nějakým oslňujícím zábleskem, občas se třásla země, vymřela všechna zvířata, uschly všechny stromy a nic nerostlo. Tak bylo v průběhu filmu konstatováno. Co z toho lze usoudit. Některá zvířata nemohla pomřít hladem, krysy nebo potkáni by měli doslova hody a následně by se mohli stát potravou pro lidi. Dřevokazný hmyz a jejich larvy by prožívali ráj na zemi a některé houby taktéž. Další potrava. Nic z toho tam však nebylo, což znamená, že všechno zahynulo důsledkem blíže nespecifikované katastrofy. Tudíž se nabízí otázka: „Jak to, že přežili lidé?“ A nebylo jich zrovna málo. Když už si filmaři vymysleli nějaké prostředí, tak by se toho měli držet, např. odstranit čerstvě napadané listí, tedy za předpokladu, že v jejich teoriích nevymřely i všechny mikroorganismy a bakterie mající na starosti rozklad biologického odpadu. A jsme zase u neopodstatněné existence lidí. Mrtvoly lidí se ale rozkládaly, takže asi chyba. To odkvetlé rákosí s ještě čerstvým chmýřím, taky nebyl zrovna košér. A dále. Jedna ze starostí byly boty. V každém obydlí si mohl kdykoliv najít jiné, včetně lepšího a čistějšího oblečení. Proč si na svoji obranu nenašel lepší zbraň, měl na to cca deset let. Města vypadala poměrně zachovale a po miliónech mrtvých lidí muselo zůstat milióny užitečných a potřebných věcí. Kam se všechny poděly? Tahat věci v nákupním vozíku s malými kolečky po nerovném terénu nepovažuji za zrovna vhodné řešení atd. Zřejmě strašně nepraktický člověk. Proč se ten syn, který se narodil až po katastrofě a v těchto podmínkách vyrůstal, choval jak rozmazlený fracek a nevěděl která bije. V době kdy od nich odešla matka a oni se vydali na cestu odhaduji jeho věk tak na 10-12 let. Čím se živili do té doby? A jak mohl přežít, tak dlouho, ten téměř slepý stařec. Čím krmili kanibalové ty lidi uvězněné ve sklepě, taky lidským masem? Z čistě praktického hlediska se jedná vyloženě o plýtvání. Vyudím, dřeva bylo dost, zavařím a mám klid. Nemusím hlídat, nemusím se starat. I když pravda, čerstvé maso je čerstvé maso. Ještě mě napadla jedna dost morbidní věc, ale to si raději nechám pro sebe a nebudu popuzovat případné útlocitné povahy. A kde se v závěru vzal ten pes a brouk, když všechno vymřelo. Blýskání na lepší časy pro nositele „ohně“? Světlo na konci tunelu, k záchraně a obnově lidstva? Už dlouho jsem neviděl tak nelogický film. Ale jo. Na cestě, odnikud nikam, šlo hlavně o vztah otce a syna, o nezměrnou vůli žít a atmosféru. Všechno ostatní bylo jen v rámci atraktivity na nalákání diváků. Musím ovšem podotknout, že Cesta, ve srovnání s ostatními post-katastrofickými filmy poslední doby (2012, Den poté, Potomci lidí), i přes všechny možné i nemožné nesmysly, nad nimi vyčnívá. Ale jen mírně.