Gösta Berling

„Náhle se vikář zjevil na kazatelně.“ Zřejmě nejslavnější citace švédské literatury uvádí autorský debut národní ikony Selmy Lagerlöfové z roku 1891 Gösta Berling. Ve snaze vyhnout se věcnému realismu psala Lagerlöfová v duchu romantismu, k čemuž silně využila prostředí a legendy venkova kolem jezer Fryken a Värmland, svého rodného kraje. Sága si tím vydobyla přízvisko „epická próza švédské krajiny“. Gösta Berling se jmenuje z církve vyobcovaný kněz, pro nějž mají ženy slabost. On však nezná jiné pohnutky a cíle než své vlastní a své příznivkyně z nejvyšších společenských kruhů skandalizuje a ničí. Jeho vykoupení v pojetí autorky zůstává nejisté, třebaže podepřené darem lásky čisté a nezištné. Filmová adaptace ságy bývá označována za švédský Jih proti Severu (Gone with the Wind, 1939). Děj zahrnuje mnoho postav a rozehrává množství témat, ve své první podobě tak film trval čtyři hodiny. Režisér Mauritz Stiller se nakonec přizpůsobil konvenci a stopáž upravil – sekvence však nevynechával, pouze zkracoval. Tím utrpěl přirozený spád dějové kontinuity i zřejmost motivací postav, i tak ale Gösta Berling zůstává monumentálním dílem, v architektonické stavbě srovnatelným s Intolerancí (Intolerance, 1918) D. W. Griffitha. První polovina snímku se věnuje expozici a představení jednotlivých charakterů, druhá část se honosí dramaticky vypjatými sekvencemi, jako je např. útěk milenců v saních přes zamrzlé jezero před smečkou vlků. Obrazovou lyriku podtrhuje umělecká práce se světlem, nejpatrnější snad ve scénách se začínající Gretou Garbo. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017